Libuše Vošahlíková (srpen 2014)

Rodačka z Prahy si již od mládí nasazovala laťku vysoko. Závodně skákala do výšky, což jí naučilo klást si stále vyšší cíle, a proto po bakalářském studiu na IES pokračovala ve studiu v zahraničí. Magisterské studium absolvovala v Amsterdamu, aby pak zamířila na Harvard, kde v roce 2014 dokončila MBA. Pracovní zkušenosti sbírala v nizozemské pobočce UBS Investment Bank, v USA u Goldman Sachs a v Praze u McKinsey & Company. U poslední zmíněné společnosti Libuše pracovala jako konzultant na projektech v Jižní Africe, USA, Itálii, Litvě, Německu i na Slovensku a získala zkušenosti v různých oblastech, přes energetiku, bankovnictví, telekomunikace, či zdravotnictví, až po vzdělávání. Od září se vrací do firmy McKinsey tentokrát v New Yorku. Ráda relaxuje při snowboardingu, józe, jízdě na koni a na kole a čerstvě i při golfu.

   
 

Ve které zemi se Vám pracovalo/studovalo nejlépe?

Velmi dobře se mi pracovalo v New Yorku na Manhattanu a to i přesto, že se tu všeobecně pracuje více hodin týdně než v jiných městech. Na tomto pozoruhodném ostrově najdete spoustu věcí, které vám při práci velmi usnadní život: mnoho fitness s různými lekcemi, parky na běhání, nesčetně kaváren, čistíren a všemožných donáškových služeb, což je pro někoho jako já, kdo téměř nevaří, ideální. New York vám rychle “dobije baterky” množstvím zábavy, kterou nabízí. Já si často zajdu třeba do Metropolitního muzea nebo na dobrý jazz. Mám kolem sebe ráda i to velké množství mrakodrapů. Trochu mi to připomíná domov. Vyrostla jsem v 11. patře paneláku na Jižním Městě, takže se v obklopení vysokými budovami cítím velmi dobře. Miluji výhledy, které z těchto budov můžete vidět. Dát si po práci skleničku dobrého vína s přáteli a vychutnávat si takový výhled je prostě báječné.

Kdybyste měla srovnat studium v Česku, Nizozemsku a USA, co je jiné? Lepší/horší/zajímavé…, nebo co Vás zaujalo?

Myslím si, že každá země má určitě své výhody a jiný styl výuky, a proto jsem ráda, že se mi podařilo projít několika vzdělávacími systémy. Každá ze škol mě naučila také něco trochu jiného. IES mi dalo výborný základ hlavně v ekonomických teoriích, ekonometrii a matematice. A to, že přednášky byly často v angličtině, mi pak nesmírně pomohlo v mých dalších studiích.
Myslím si, že je důležité získat zkušenosti i v zahraničí, například prostřednictvím programu Erasmus. I já jsem díky tomuto programu studovala na University of Amsterdam, kde jsem se seznámila se spoustou mezinárodních studentů a celkově mi to velmi rozšířilo obzory. Byla jsem nadšená z toho, jak v Nizozemsku téměř každý jezdí na kole a jak všeobecně pohodoví a tolerantní Holanďané jsou.
Harvard zase funguje jako velmi dobře řízená firma. Škola si na vše sbírá feedback a neustále vylepšuje svojí strategii výuky. Hodiny jsou vedeny především formou diskuzí, takže veškeré materiály je třeba si načíst dopředu. Způsob, jakým se student zapojí do hodiny, je známkován a absence nejsou tolerovány. Harvard Business School se proto někdy přezdívá “West Point of Capitalism”.
Další dost zřejmý rozdíl mezi těmito školami je i ve výši školného, které může na nejlepších školách v Americe přesáhnout $50,000 ročně, což je mnohokrát více než okolo 1,500 EUR v Nizozemí. Může se pak zdát skoro nemožné si studium na takové škole dovolit. Ale lidé často neví, že právě takové školy si díky velkým nadačním fondům a každoročním štědrým darům svých alumni mohou dovolit velké stipendijní programy a přijímat studenty bez ohledu na jejich finanční možnosti, říká se tomu “need-blind admissions“. Pokud se tedy člověk na takovou školu dostane, tak je postaráno i o to, aby měl dostatek peněz na dostudovaní. Jen Harvard má ve fondu $33 miliard a určitou finanční pomoc tam dostává okolo 65 % studentů.

Na mladou ženu máte velmi bohatý kariérní životopis. Máte nějaký tip pro studenty, co by měli dělat, aby byli podobně úspěšní jako Vy?

Ve zkratce to podle mě chce: velké sny, dát do toho všechno a hlavně si pamatovat, že občasný neúspěch je součástí procesu.
Za prvé, člověk by se neměl bát velkých cílů a rozhodně nic nevzdávat jen proto, že si myslí, že na to nemá. Pokud není co ztratit, tak je třeba do toho prostě jít. Při výběru práce je dobré najít svůj “sweet spot”. Který sektor vás třeba láká a v čem vidíte smysl? V rámci toho sektoru, jaká pozice by nejlépe zužitkovala vaše silné stránky? Pokud se vám takové místo podaří najít, bude pro vás daleko snazší excelovat a přirozeně se v práci chovat jako lídr. Lidé ve firmě by měli být ochotni do vás investovat čas/peníze a chtít, abyste jednoho dne byli stejně dobří nebo ještě lepší než oni sami.
Za druhé, když už do něčeho jít, tak na 100 %. Nic není nemožné, jen je třeba být ochotný do toho investovat čas. Udělat si výzkum, přepisovat, vylepšovat, trénovat, dokud si nejste jisti, že už tomu nelze dát víc. Když člověk shání informace, neměl by se bát kontaktovat lidi, kteří mají relevantní zkušenost. Byli byste překvapeni, jak rádi se lidé dělí o své zkušenosti.
Za třetí, je třeba si uvědomit, že žádný velký úspěch nepřijde bez nějakých těch neúspěchů a proher. Pokud zkoušíte něco, co je těžké a jde to za hranice vaší komfortní zóny, tak se to prostě sem tam nepovede. Jedna věc, kterou mě Harvard naučil je, že nikdo není dokonalý a každý i sebevíc úspěšný člověk někdy chyboval. Umění je se oklepat, ponaučit se z toho a jít dál.
V neposlední řadě je důležité si najít toho správného partnera. Někoho, kdo bude váš největší fanoušek, bude vás podporovat ve všem, co si zamanete, ale zároveň vás udrží nohama pevně na zemi.

Je poměr žen na vyšších pracovních pozicích v zahraničí jiný než v Česku, nebo je to srovnatelné? Jaké máte zkušenosti?

Realita je, že v českých představenstvech bylo u nás, podle McKinsey studie z roku 2010, jen 4 % žen. A to je v porovnání s jinými zeměmi, jako třeba Velká Británie nebo USA se 14 %, velmi málo. A ani v těchto zemích to stále nejsou ideální čísla.
Z mé zkušenosti se ale věci vyvíjí správným směrem. Vnímání žen se mění díky tomu, že se konečně dostávají do pracovních pozic, které dříve ovládali pouze muži. Je to třeba Janet Yellen v čele Fedu, Christine Lagarde v IMF, Mary Barra v General Motors a možná brzy uvidíme i první americkou prezidentku Hillary Clinton. Změna rozhodně nepřijde přes noc. Ale věřím, že je to právě naše generace, která uvidí velké změny. Existuje ještě hodně pozic, které čekají na první ženu, a my máme tu jedinečnou možnost nějakou takovou získat!

 

 

 

 

Partneři

ČSOB
Deloitte
McKinsey & Company

Sponzoři

CRIF