| Abstrakt: |
Diplomová práce mapuje státní zásahy v průmyslovém sektoru realizované prostřednictvím transformačních institucí, zvláště pak Konsolidační banky (později České konsolidační agentury). Cílem práce je ukázat, že stát prostřednictvím tohoto nepřímého nástroje uskutečňoval v době transformace, ale i v pozdějších letech, poměrně rozsáhlou neoficiální průmyslovou politiku založenou na státní pomoci poskytované ad hoc vybraným podnikům v tísnivé situaci. Práce analyzuje rozsah, metody a důvody tohoto nepozorovaného zapojení státu prostor je rovněž věnován výsledkům intervencí a jejich obecným konsekvencím pro ekonomické prostředí. Případové studie podporovaných podniků demonstrují, že vybrané podniky byly de facto subvencovány s použitím značného množství státních prostředků, aby byly udrženy při životě. Pomoc však nebyla vázána na opatření směřující k restrukturalizaci a její efekt byl tedy pouze krátkodobý. Rovněž je rozebírán fakt, že netransparentní podmínky a vágní pravidla pro zapojování státu otevřely potenciál pro dobývání renty (rent-seeking) a uplatňování vlivu zájmových skupin. Revitalizační program na konci 90. let je popisován jako pokus vyhnout se ad hoc zásahům a vnést systém do politiky vládních zásahů ve významných podnicích. Tento pokus byl však postupně potlačen a navíc i souběžně s ním byly uskutečňovány nesystémové intervence. Práce ukazuje, že fenomén tohoto neviditelného zapojení státu realizovaného prostřednictvím uvedené státní instituce se v našem prostředí hluboce zakořenil a i v současné době jej (i s jeho negativními důsledky) můžeme objevit v rámci řešení špatných aktiv nahromaděných v České konsolidační agentuře.
|
