Hana Bečičková (leden 2021)

Hana Bečičková pochází z Prahy a IES ukončila v roce 2013 magisterským titulem. V rámci IES absolvovala řadu dalších studijních pobytů na zahraničních univerzitách. Vyzkoušela si tak studium na univerzitě v Mexiku na Tecnológico de Monterrey, v Peru na Universidad de Lima, ve Francii na Sorboně, ale své vzdělání dále doplňuje i odbornými kurzy třeba na britské London School of Economics (LSE). Hana od prosince 2020 působí v Lucemburku v Evropské investiční bance, kde se věnuje naceňování půjček a investic hlavně pro rozvojové země. Jejím hlavním cílem je rozšířit nabídku finančních instrumentů denominovaných v lokálních měnách těchto zemí a chránit tak dlužníky před rizikem směnného kurzu. Pro tuto problematiku se Hana nadchla již v nizozemském fondu TCX, kde pracovala mezi lety 2015-2018 jako trader hedgových instrumentů právě za účelem zajištění kurzového rizika v oblasti development finance. Předtím skoro 4 roky působila jako ekonomka v OGResearch, kde modelovala riziko směnného kurzu i těch nejméně likvidních měn. Poskytovala také technickou pomoc centrálním bankám s modelováním pro potřeby monetární politiky jako expertka IMF. Ve volném čase se věnuje hlavně cestování, baví jí tanec a různé vodní aktivity jako potápění, nebo kitesurfing. V průběhu posledních dvou let si splnila svůj velký sen podniknout cestu kolem světa a vyzkoušela si přitom trochu neplánovaně, jaké je být digitální nomádkou.

 

Hanko, věnujete se problematice financování rozvojových zemí, co konkrétně mělo vliv na výběr této oblasti ekonomie?

Je to tak, vlastně celá moje dosavadní kariéra se točí kolem takzvaných rozvojových zemí, ale přišla jsem k tomu vlastně úplnou náhodou. Už v průběhu studií na IES jsem měla chuť se podívat, jak žijí lidé v jiných částech světa, a tak jsem využila meziuniverzitních dohod a jela do relativně netypických destinací – nejprve do Mexika a pak i do Peru. Při této příležitosti jsem projela kus Latinské Ameriky a fascinovalo mě, jak se tam lidé dokáží radovat ze života, ikdyž mnozí žijí ve velmi skromných podmínkách.
Ještě v průběhu magisterského studia jsem pak začala pracovat v konzultačce jménem OGResearch, která se zaměřuje na makroekonomické modelování rozvojových zemí a kterou vede David Vávra, jenž mne tou dobou na IES i učil. Dodnes ráda vzpomínám, jak jsem tenkrát analyzovala třeba vlivy na vývoj cen masa v Mongolsku, exportní potenciál uhlí z megadolů v Mozambiku nebo jsem například sledovala, které ropovody v Nigérii jsou zrovna odstaveny kvůli zlodějům ropy. Otevřel se mi tím zcela nový, fascinující svět a už pro mne nebyla cesta zpět. A tak se to, co začalo krásnými cestovatelskými zážitky a celkem náhodnou brigádou za mých studentských let, stalo mou vášní a zásadně definovalo moji kariéru.

Jaké nástroje (programy…atp ) používáte k analýze rizika směnných kurzů? Na co by se studenti s podobným zájmem měli zaměřit, aby si odnesli ze školy?


Téměř každá analýza pro mne začíná vhodným výběrem z dostupných dat, jejich kontrole a pochopení jejich případných limitací. Ve sféře rozvojových zemí toto platí dvojnásob. Běžně v práci používám Bloomberg a Reuters, ale vždy rozlišuji, odkud data pochází a zdali je možné se na ně spolehnout. V  případě práce s větším množství dat, obzvláště pro opakované vizualizace, reporting a analýzy volím Matlab nebo Python. Sama jsem Matlab a Python doháněla až v rámci práce, ale mít alespoň základy ze školy by mi rozhodně tenkrát ulehčilo život. Z IES jsem si odnesla alespoň částečnou znalost Eviews, R, a Staty, které dodnes občas využiji pro ekonometrickou analýzu. Kurzy matematiky, statistiky, ekonometrie, instrumentů finančního trhu a makroekonomie mi daly důležitý základ, na kterém vlastně dodnes stavím.

V prosinci 2020 jste nastoupila do Evropské investiční banky. Jak se Vám v současné koronakrizi, navíc ještě po mnohaměsíční pracovní pauze sháněla práce?

Řekla bych, že mám v tomhle ohledu veliké štěstí, že je moje zaměření hodně vyhraněné, ale zároveň je po něm poptávka. Práci jsem vlastně loni ani aktivně nehledala, ale v průběhu roku jsem byla oslovena několika institucemi s velmi zajímavými pozicemi, z nichž ta v Evropské investiční bance jako by mi byla šitá na míru. Nemám tedy pocit, že by koronakrize nebo má delší pracovní pauza v mém CV měla na mé pracovní příležitosti negativní efekt. Mimochodem ta moje pracovní pauza byla vlastně skoro dvouletá. V prosinci 2018 jsem dala z tehdejší práce výpověď, abych si splnila svůj velký sen podniknout cestu kolem světa. Chvíli po začátku mé cesty se mi naskytla příležitost zároveň pracovat jako konzultantka, a tak se ze mě stala tak trochu digitální nomádka.

Zmínila jste digitální nomádství, celou dobu jste pracovala pro jednu firmu,
nebo jste působila jako freelancer na různých projektech?


Pracovala jsem jako freelancer, ale všechny nabídky přišly z firem, se kterými jsem již dříve spolupracovala v rámci mých předchozích postů. Byly to tedy všechno projekty v rámci mého oboru a mou podmínkou byla možnost tu práci vykonávat odkudkoli nebo v rámci nárazové pracovní cesty. Virtuální „kanceláře“ jsem v průběhu téměř dvou let měla v Brazílii, Indonésii, Kolumbii, Peru, Thajsku, na Havaji nebo dokonce i v campervanu na Islandu (viz foto).

Když jste cestovala, kolik toho člověk na tak dlouhou cestu potřebuje mít zabaleno? Měla jste někde zázemí, kam jste se v pravidelných intervalech vracela, nebo se jednalo opravdu o cestu kolem světa, bez zastávek „v základně“?

Byla to skutečná cesta kolem světa nebo alespoň měla být. Nejprve jsem se trochu„zasekla“ v Amerikách, hlavně v té Jižní a Střední, kde jsem nakonec dost neplánovaně strávila celý rok 2019. V roce 2020 jsem pak chtěla pokračovat Asií, Austrálií a Afrikou. Něco z Asie a Austrálie jsem ještě stihla, ale z Afriky jsem se pak kvůli koronaviru dost ze dne na den vrátila do Evropy, když se většina hranic začala zavírat. Žádnou základnu jsem tedy povětšinu času neměla, vše, co jsem potřebovala, jsem si nosila v krosně na zádech. Teď už vím, že jsem si s sebou
původně zabalila dost zbytečností. On toho nakonec člověk ani na delší cestu nepotřebuje o moc víc než třeba na dva týdny, obzvlášť když se snaží držet v teplých krajích, jako jsem to vesměs dělala já.

V Amsterodamu jste žila a pracovala 3 roky, nyní pracujete v Lucembursku. Plánujete, že se zde usadíte, nebo necháváte osud, kam Vás zavane?


V Lucembursku jsem teď dva měsíce, navíc v období restrikcí kvůli Covidu, takže semi zatím těžko hodnotí, jak tady asi vypadá normální život a jestli bych se tu chtěla usadit. Na druhou stranu, když se tak ohlédnu na posledních pár let, tak se mi moje dosavadní otevřenost nečekaným příležitostem zatím spíše vyplatila, a tak jsem celkem nakloněná pokračovat nadále v tomto módu.

Co Vás baví krom cestování?


Ráda tančím, hlavně latinskoamerické styly jako je salsa, bachata nebo zouk. Jinak se snažím pořád se učit něco nového. V posledních letech jsem si zamilovala hlavně vodní sporty, jako plachtění, kitesurfing nebo potápění.

 

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance