Publication detail

Clinton agenda: a miracle or a disappointment?

Author(s): doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Type: Others
Year: 1993
Number:
ISSN / ISBN:
Published in: Respekt
Publishing place: Praha
Keywords:
JEL codes:
Suggested Citation:
Abstract: CLINTONUV PROGRAM: VSELEK NEBO PROMARNENA SANCE?

Prezident Clinton ve sve predvolebni kampani sliboval Americe zmenu s velkym "Z". Vedle reformy zdravotniho pojisteni byla jednim z jeho hlavnich cilu redukce deficitu statniho rozpoctu, ktery v roce 1992 dosahl uctyhodnych 335 miliard dolaru, neboli vice nez 6% narodniho produktu. V srpnu schvalily po dlouhe diskusi obe komory americkeho Kongresu nejtesnejsi moznou vetsinou modifikovany navrh, ktery by v pristich peti letech mel snizit deficit rozpoctu o temer 500 miliard dolaru. Podivejme se nyni podrobneji na zpusob prijimani tohoto programu a na jeho predpokladane nasledky.
Samotny prubeh prijimani navrhu v Kongresu donutil i seriozni Financial Times k oznaceni "absurdni divadlo". Republikansti kongresmani se v odmitani Clintonova navrhu sjednotili tak, jak se to nepodarilo predchozim republikanskym prezidentum - Reaganovi a Bushovi - za celych 12 let jejich vlady. Protoze i nekolik demokratickych poslancu prezidentuv navrh jiz predem odmitlo, bylo hlasovani do posledni chvile nerozhodne. V prvni komore Konresu - Snemovne reprezentantu - nakonec navrh prosel o pouhe 2 hlasy. V Senatu byl vysledek hlasovani dokonce 50:50, takze rozhodoval hlas vice-prezidenta Ala Gorea. Tato situace poskytla demokratickym poslancum, kteri vyjadrovali sve dilci namitky k zakonu, neobycejnou prilezitost ziskat zvlastni vyhody pro jejich volicstvo. Tak napriklad senator Mitchell ze severo-vychodniho statu Maine, kde se vyrabeji luxusni jachty pro bohace z cele Ameriky, prosadil vyrazeni zvyseni dani na luxusni zbozi, ktere by "poskodilo" vyrobce v jeho state. Dalsi demokraticky senator Ortiz prosadil zvyseni federalnich grantu pro tri vojenske zakladny umistene v jeho domovskem Texasu. Takovych prikladu bychom mohli najit jeste celou radu. Pak se ovsem jen tezko da hovorit o vnitrni provazanosti a soudrznosti celeho zakona, ktery byl mnohokrat zmenen tak, aby vyhovel partikularnim zajmum.
Nicmene, hlavni jadro Clintonova navrhu zustalo v zasade zachovano. Osu celeho navrhu tvorily dve hlavni casti. Prvni tvori rozpoctove skrty, ktere by mely behem peti let usetrit na vydajich 255 miliard. Nejvetsi cast uspor pochazi z omezovani vydaju na armadu o vice nez 100 miliard. Zde ovsem republikani obvinuji Clintona, ze do sveho navrhu zapocital i uspory, navrzene jiz Georgem Bushem v lednu 1992. Druhou nejvyssi jednotlivou polozku v kolonce uspor tvori 56 miliard dolaru usetrenych na programu Medicare, predevsim diky nizsim platbam nemocnicim i lekarum.
Dalsi uspory (dohromady 108 miliard) si Clintonova administrativa slibuje predevsim z vetsi efektivnosti vladnich programu a z racionalizace vladnich predpisu a narizeni. Provedenim tohoto ukolu byl poveren tym vice-prezidenta Ala Gorea. Prvni navrhy, zverejnene ve Washingtonu 8.zari, se soustreduji na zjednoduseni administrativy (napriklad by se postupne melo zrusit 1200 kancelari ministerstva zemedelstvi a take vsechny regionalni kancelare oddeleni pro bydleni a rozvoj mest) a zlepseni fungovani ruznych vladnich agentur. Vice-prezidentuv navrh take pocita se zrusenim 252 tisic pracovnich mist ve federalnich organech. Rada skeptiku prirovnava tento navrh k podobnym iniciativiam predeslych prezidentu, ktere vesmes skoncily v tichem zapomenuti. Clinton je vsak pevne rozhodnut navrhovane zmeny prosadit, i pres odpor Konresu a vladnich uredniku, kteri by vlastne meli uskutecnit svoji sebelikvidaci. Jestli se mu to podari budeme ovsem moci posoudit az za nejaky cas. Ne nezanedbatelnou vyhodou je jednoznacna podpora verejnosti (95% Americanu je presvedceno, ze federalni vlada hospodari neefektivne) a dosavadni souhlas opozicni Republikanske strany, ktera si nemuze z politickych duvodu dovolit oponovat redukci vladni administrativy.
Mnoho ekonomu ve Spojenych statech bylo presto navrzenymi skrty v rozpoctu zklamano. V prubehu volebni kampane i v prvnich mesicich uradovani v Bilem dome se Billu Clintonovi podarilo presvedcit radu prumernych Americanu, ze zmena kurzu v rozpoctove politice je nezbytna a ze obeti s ni spojene jsou nevyhnutelne. Obcane tedy byli pripraveni na rozsahlejsi skrty. Co se vsak prezidentovi nepodarilo, bylo presvedcit kongresmany, ze musi obetovat kratkodobe zajmy svych volebnich okrsku a lobby a dat prednost dlouhodobemu ozdraveni americke ekonomiky, ktere v konecnem dusledku prospeje vsem. Aktivita Bileho domu vsak nekonci: na podzimni mesice se pripravuje dalsi kolo jednani o dalsich uspornych opatrenich. Je tedy nadeje, ze stat konecne prestane subvencemi podporovat tak "zivotne dulezite" oblasti jako je produkce medu ve Skalistych horach.
Pokud omezovani vydaju vyvolalo radu diskusi, zvysovani dani bylo podrobeno jeste daleko ostrejsi kritice. Demokrate se snazili vyhnout za kazdou cenu oznaceni za "tax-and-spend" stranu, tj. stranu, ktera zvysuje dane i vydaje statniho rozpoctu. Proto take prezentovali navrh jako spise usporny nez expanzivni. Zdrojem dodatecnych prijmu by se navic mely stat dane z nejvyssich prijmu, cimz se Bily dum snazi smirit prumerneho Americana s mirnym zvysenim i jeho dani. Princip chciple sousedovy kravy funguje, zda se, spolehlive i v americke spolecnosti.
Z predpokladanych 241 miliard novych dani by melo byt vice nez 80 procent ziskano ze zvyseni dani nejbohatsich 1,25% obyvatel USA s prijmy vyssimi, nez 200,000 dolaru rocne. Dane teto skupiny se zvysuji (dokonce se zpetnou platnosti od ledna 1993, kdy Clinton jeste nebyl v urade!) z 31% na 36% a navic se zvysuji jejich platby na zdravotni pojisteni. Nejbohatsi jednotlivci tak mohou ocekavat zvyseni svych dani az na 45%, tj. temer o jednu polovinu. Jak mnohokrat zduraznili republikani, jedna se o nejvyssi jednorazove zvyseni dani v Americe za poslednich 50 let. Toto opatreni se navic citelne dotkne i drobnych podnikatelu, z nichz 40 procent plati dane jako soukrome osoby. I podle odhadu Bileho domu zhruba 300,000 malych firem pociti v tomto roce zvyseni dani, coz muze mit nepriznive nasledky na vytvareni novych pracovnich mist. (Zaroven tym Hillary Clintonove, pracujici na reforme zdravotniho pojisteni, navrhuje zavedeni povinneho pojistovani zamestancu i u malych firem, coz by dale zvysilo danove bremeno techto podniku.)
Jak mnohokrat zduraznovali pravicovi politici i tzv. liberalni ekonomove, jejich namitky proti zvysovani dani pro bohatsi vrstvy nejsou vedeny neprimerenymi sympatiemi k temto vrstvam spolecnosti, ale z ciste pragmatickych duvodu. Dlouhodobe zkusenosti totiz ukazuji, ze podil dani placenych nejbohatsimi Americany s rostoucimi danovymi sazbami neroste, spise naopak. Nejbohatsi polovina procenta danovych platcu platila v roce 1988, kdy maximalni danova sazba byla 28%, celych 22 procent celkovych prijmu z dani obyvatelstva z prijmu, coz bylo vice nez v roce 1960, kdy maximalni sazba dosahla sveho vrcholu 90%. Hlavnim duvodem je zvysujici se atraktivita danovych uniku pri vyssich danich. Pro nejbohatsi podnikatele se pri vyssich danich jiz vyplati najmout si danove poradce, kteri se specializuji na vyhledavani cesticek, jak se vyhnout placeni dani. Clintonuv program jim navic primo nabizi velice jednoduchou a efektivni moznost. Nejvetsim uspechem danove reformy G.Bushe z roku 1990 bylo totiz sjednoceni dani z prijmu a dani z kapitaloveho zisku. Soucasny zakon vsak zvysuje dane z prijmu, zatimco dane z kapitalovych zisku ponechava na stare urovni 28%. Vznika tak velke pokuseni prevest co nejvice prijmu pod hlavicku prijmu z kapitalu (coz zvlaste pro podnikatele neni velky problem) a usetrit tak na danich. Podle rady kritiku vlada podcenuje toto nebezpeci a nepocita se snizenim danoveho zakladu pro vypocet dani z prijmu. Pokud ovsem ke takovemuto snizeni dojde, odrazi se to v nizsich prijmech statniho rozpoctu. Proto vznikaji obavy, ze predpokladany prinos 150 miliard dolaru se muze ukazat jako prilis optimisticky.
Dalsi zvyseni dani se tyka prijmu korporaci, jejichz dane se zvysuji ze 34 na 35 procent. 25 miliard by melo prinest zvyseni socialniho pojisteni. Bill Clinton utrpel i osobni porazku kdyz Konres odmitl jeho navrh siroce koncipovane energeticke dane, ktera mela prinest do statniho rozpoctu behem pristich peti let vice nez 70 miliard dolaru a nahradil ji zvysenim federalni dane na benzin o 4,3 centy na galon, ktera zvysi prijmy o "pouhe" 24 miliardy dolaru.
Okamzite po prijeti zakona zacala diskuse o jeho nasledcich. V prvni rade je treba zduraznit, ze americka vlada stale pocita s vydaji presahujicimi prijmy. Deficit statniho rozpoctu by sice mel postupne klesat z lonskych rekordnich 335 miliard az na 205 miliard v roce 1996. Pak vsak podle predpokladu zacne opet rust, hlavne diky zvysujicim se vydajum na zdravotnictvi a socialni sluzby. Tento rust bude zpusoben predevsim zvysovanim prumerne delky zivota obyvatel a rostoucimi naklady na zdravotni peci. Dulezitejsi nez absolutni vyska deficitu v dolarech je vsak jeho relativni vyska vzhledem k vytvorenemu narodnimu produktu (GDP). Tento podil by mel zpocatku klesat - ze 6% v roce 1992 az na 3% v roce 1996, kdy vsak take dojde ke zvratu. Podle odhadu Mezinarodniho menoveho fondu by v roce 1998 deficit mel jiz dosahnout 3,75% GDP.
Co to znamena pro celkove zadluzeni americke vlady? Strucne receno: dluhy stale porostou rychleji nez prijmy. Pomer celkoveho nashromazdeneho dluhu k GDP, ktery je v soucasnosti 59,6% bude nadale rust a v roce 1997, kdy v absolutnim vyjadreni dosahne podle odhadu astronomicke vysky 4,500 miliard dolaru, uz bude tvorit zhruba 65% celorocniho produktu americke ekonomiky. Spojene staty tedy budou pokracovat v utraceni na ukor pristich generaci, ktere budou muset splacet prinejmensim uroky ze soucasnych pujcek nemluve o splaceni dluhu jako takoveho. Jiz nyni dosahuji rocni splatky uroku priblizne 150 miliard dolaru, coz je vice nez 8 procent celkovych prijmu statniho rozpoctu.
Druhym siroce diskutovanym aspektem programu je jeho vliv na vyvoj americke ekonomiky. Skrty ve vysi temer 250 miliard behem 5 let se s nejvyssi pravdepodobnosti projevi v kratkododobem snizeni kupni sily obyvatelstva a tim i snizeni dynamiky rustu narodniho duchodu. Jedna z nejvetsich poradenskych firem Merrill Lynch odhaduje toto snizeni na maximalne pul procenta ale pravdepodobneji jen na zhruba 0,25% a podobne jsou odhady Brookings Institute. V dlouhodobejsim vyhledu vsak soucasna opatreni mohou prispet ke zlepseni vyhlidek americke ekonomiky. Jakekoliv snizeni deficitu statniho rozpoctu totiz snizuje poptavku vlady po pujckach a kapital se tak uvolnuje pro efektivnejsi soukromy sektor. Zaroven klesa urokova sazba, coz zvysuje objem novych investic a cela ekonomika se tak dostava na drahu rychlejsiho rustu v budoucnosti.
Jaky je tedy celkovy dojem z Clintonova programu na omezeni vladniho deficitu? Ackoliv doslo k castecnemu ozdraveni rozpoctoveho hospodareni americke vlady, prevlada mezi ekonomickou obci spise zklamani z promarnene sance. Nedoslo k zastaveni stale rostouciho statniho dluhu a tim zvysovani danoveho bremene pro dalsi generace. Druhym podstatny neuspech spociva paradoxne v tom, co nebylo v dramatickych diskusich v Kongresu vubec zmineno - totiz pretrvavajici duraz americkeho danoveho systemu na daneni prijmu a opomijeni daneni spotreby. Dlouhodobym resenim je i pro Spojene staty zavedeni dane z pridane hodnoty (VAT) a prevedeni hlavni casti danovych prijmu z primych dani na dane neprime (spotrebni). Tento ukol nesplnila ani Bushova reforma danoveho systemu a nyni se mu vyhnul i Clinton. Bude si tedy Amerika muset pockat na prezidenta vzesleho z pristich voleb v roce 1996?

Partners

Deloitte

Sponsors

CRIF
McKinsey
Patria Finance