Publication detail

Public budget for 1995: Inertia

Author(s): doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Type: Others
Year: 1994
Number: 0
ISSN / ISBN:
Published in: Respekt
Publishing place: Praha
Keywords:
JEL codes:
Suggested Citation:
Abstract: ROZPOČET NA ROK 1995:
VYROVNANÝ NEBO JEN SETRVAČNÝ?

Jako vždy koncem roku se nyní v Parlamentu rozbíhá proces schvalování rozpočtu na příští rok. Vláda již svůj návrh předložila, Parlament se k jeho schvalování dostane pravděpodobně v prosinci. Doufejme, že letos podrobí poslanci návrh poněkud důkladnější diskusi než v minulých letech. Podívejme se nyní na návrh Ministerstva financí trochu podrobněji.

VYROVNANOST ROZPOČTU NEJSOU ŽÁDNÉ ČÁRY?
Rozpočet je, samozřejmě, sestaven jako vyrovnaný. To jistě slouží Kočárníkovu úřadu ke cti i když vezmeme v potaz, že "vyrovnanost" opět pomáhá dosáhnout Fond národního majetku, tentokrát úhradou části úroků ze státního dluhu ve výši 10.7 miliard korun (oproti letošním 18.3 miliardám). Použití prostředků FNM na tyto výdaje je jistě obhajitelné a logické (používají se na splácení dluhů vzniklých většinou před rokem 1989). Zásadně však zpochybňuje ideu zákona o povinně vyrovnaném rozpočtu, protože názorně ilustruje, že vyrovnanosti lze dosáhnout prakticky vždycky, pomocí účetních operací. Navrhovaný zákon, aby měl smysl, by musel přesně definovat a vyloučit všechny podobné operace, což je ale v praxi nemožné. Doufejme tedy, že vyrovnanost státního rozpočtu se stane přirozenou součástí filosofie každé vlády a že se vyhneme další diskusi o komplikovaném a předem na neúspěch odsouzeném zákonu.
Dalším sympatickým jevem návrhu je skutečnost, že i v příštím roce by měl klesnout podíl peněz procházejících státním rozpočtem z letošních 46% HDP na 44.2%, což je méně než například v Holandsku, Norsku či Belgii. Poklesu bude dosaženo především díky snížení základní sazby daně z přidané hodnoty ze 23% na 22% a sazby daně z příjmu právnických osob ze 42% na 41%. Takto by se mělo z veřejného sektoru uvolnit cca 11 miliard a převést je do příjmů domácností a firem a tím i zvýšit efektivnost jejich využití.
Návrh rozpočtu na příští rok vychází z poměrně optimistické prognózy růstu reálného hrubého národního produktu o 3.3% při inflaci 7-9% a míře nezaměstnanosti okolo 4.2%. Je poměrně překvapující, že MF se vlastně "bez boje" smířilo s relativně vysokou inflací, která je sice mezi reformními zeměmi jasně nejnižší, ale začíná kazit image České Republiky jako žhavého aspiranta na začlenění do západoevropských struktur. Je otázkou, jestli plán vlády stlačit v roce 1998 inflaci pod 5% uspokojí vyjednavače v Bruselu (jednou z podmínek Maastrichtské smlouvy je míra inflace nižší než 3%). Inflaci přitom již nelze svádět na daňovou reformu či rozdělení Československa. Deregulace cen zvýší cenovou hladinu v příštím roce o pouhé jedno procento a daňové zatížení bude spíše klesat. Hlavní příčinou inflace tak bude expanzivní monetární politika ČNB, způsobená především pokračujícím přílivem zahraničního kapitálu.

FONDY SE PROZATÍM NEOSAMOSTATNÍ
Dalším úhelným, a diskutovaným, kamenem rozpočtu je jeho "stabilizace". Za tímto termínem se skrývá rozhodnutí vlády nepřipustit v letech 1995-96 osamostatnění jednotlivých fondů sociálního zabezpečení. Celý systém sociálního zabezpečení není v ČR soběstačný - v letošním roce ho rozpočet dotuje z jiných příjmů 7 miliardami Kč, v příštím roce se počítá s dotací ve výšce 6 miliard Kč: příjmy ze sociálního pojištění by měly dosáhnout 147 miliard Kč; na důchody stát v příštím roce vydá 105 miliard, na nemocenské pojištění 32 miliard, na politiku zaměstnanosti 4 miliardy a na ostatní sociální dávky 12 miliard. Krátkodobou strategií MF je nedopustit osamostatnění jednotlivých fondů alespoň do té doby, než bude celkový systém sociálního zabezpečení soběstačný. Ministerstvo se obává, že osamostatnění například "přebytkového" fondu prostředků na politiku zaměstnanosti by vedlo k nutnosti zvýšení sazeb ostatních druhů pojištění. To je sice pravděpodobné, ale neměly by sazby toho kterého pojištění odrážet jeho skutečné náklady? Shrnování všech druhů pojištění do jednoho pytle sice přináší vyšší stabilitu, ale za cenu zakrývání skutečných nákladů a cen. Současný systém zvyšuje relativní náklady firem na pracovní sílu. Tato strategie je krátkodobě možná a pravděpodobně i prospěšná, ale s postupným přibližováním mzdové hladiny v ČR podmínkám v západní Evropě a s rostoucí nezaměstnaností v ČR by se tento systém mohl stát brzdou rozvoje české ekonomiky.
Příjmy ze sociálního pojištění příští rok porostou mnohem rychleji než ostatní příjmy státního rozpočtu (12% oproti průměrným 5%). Bude to způsobeno hlavně očekávaným rychlejším růstem mezd v příštím roce. Vyšší mzdy se promítnou i do vyšších daní z příjmů fyzických osob. Návrh rozpočtu totiž nepočítá s valorizací daňových pásem a zvyšuje jen nezdanitelnou částku. Při růstu nominálních mezd o přibližně 12% se tak řada obyvatel posune do vyššího daňového pásma, i když jejich reálné příjmy se zvýší jen nepatrně. Obdobným způsobem si vypomáhala v období vysoké inflace (vysoké v amerických podmínkách) v 70.letech například vláda prezidenta Cartera. Americký Kongres v roce 1986 projednával povinné indexování daňových pásem podle inflace. V té době však již inflace klesla na 4% a proto byl návrh odložen jako nevýznamný. Při přetrvávající inflaci těsně pod 10% je však podobné opatření v české ekonomice žádoucí.

VÝDAJE: PODPORA PODNIKÁNÍ NEBO DOTACE ZKOMÍRAJÍCÍM?
Za co vláda plánuje v příštím roce utratit sumu 411 miliard, kterou si v návrhu rozpočtu vyhradila? Největší krajíc připadá na veřejnou spotřebu (156 miliard) a na výše zmíněné sociální platby (153 miliard). Dalších 40 miliard vydá vláda příští rok na kapitálové výdaje a 27 miliard je určeno na dotace podnikům. Kapitola veřejných výdajů obsahuje platby v sektoru školství, obrany, vnitra, zdravotnictví, kultury atd. Tyto výdaje vesměs vzrostou nominálně o 2-10% ve srovnání s letošním rokem, reálně tedy budou stagnovat nebo mírně klesat. Pozoruhodné je, že na ožehavou oblast bydlení vláda plánuje vydat pouze 7 miliard Kč, z toho pouhých 600 miliónů připadá na podporu stavebního spoření. Ve srovnání s odhadovanou zanedbaností bytového fondu, objevují se čísla okolo 100 miliard korun, jde o příspěvek spíše symbolický.
Pozoruhodná je kapitola dotací: více než 6 miliard příští rok spolknou České dráhy, aniž by se třeba jen hovořilo o zapojení ČR do evropské sítě rychlých vlaků, které v poslední době začínají konkurovat i leteckému spojení. Privatizace a konkursy na budování nových železničních tratí se zatím zdá se příliš neprosadily. Sektor zemědělství příští rok dostane téměř 7 miliard korun a 5 miliard je určeno na dotace k cenám tepla. Zvláště neochota deregulovat ceny tepelné energie tedy přichází daňové poplatníky draho. Všichni tak vlastně dotujeme plýtvání teplem v domácnostech i podnicích. Hodný pozornosti je i fakt, že téměř 90% státních výdajů na "podporu podnikatelského sektoru", jak je tato položka eufemisticky nazvaná v návrhu rozpočtu, spolknou existující molochy ČSD, důlní společnosti a zemědělství. Na skutečnou podporu podnikání pak zbude jen 3.5 miliardy korun.
Prakticky totéž co pro železnice platí i pro silniční dopravu: stát příští rok plánuje vynaložit 5 miliard na stavbu dálnic a 3 miliardy na opravu stávajících silnic, aniž by se pokusil tyto peníze získat přímo od těch, kteří mají z těchto investic prospěch, tj. od řidičů prostřednictvím mýtného na dálnicích. Jde jistě o politicky nepopulární opatření, ale nelze ho odkládat donekonečna.

CO V ROZPOČTU NENAJDEME
Pokusme se tedy shrnout předkládaný návrh: ministerstvo financí se striktně drží principu vyrovnaného rozpočtu. Cenou za tento v zásadě správný konservativismus je ale přílišná opatrnost MF při sestavování rozpočtu, kde dominuje snaha neměnit osvědčený model z minulých let a přidávat všem v zásadě podle míry inflace, jen mírně zvýšené či snížené. Hlavním nedostatkem návrhu je ale podle mého názoru ignorování problému penzijního pojištění. Je pravda, že je již možné v České Republice zakládat penzijní fondy, jejich význam je však zanedbatelný a pokud se nezmění politika vlády, tak zanedbatelný i zůstane. Česka republika má při tom tu "výhodu", že se může poučit z okolních zemí o tom, k jak kritickým koncům může ignorování tohoto problému vést. Závazky vlád financovat vyplácení důchodcům relativně štědré penze z daňových příjmů představují vlastně skrytý dluh, který například v Japonsku představuje 200% celého hrubého národního produktu a v Německu 160%. Země jako Velká Británie či USA, které včas zvolily jiný systém penzijního pojištění - alespoň částečně financovaný vlastními úsporami pojištěnců - mají nyní k dispozici mnohem vyšší investiční kapitál a jejich závazky vůči budoucím generacím jsou mnohem nižší (43% hrubého národního důchodu v USA). Česká Republika by tedy měla rychle přistoupit k zásadní změně svého systému penzijního pojištění. Tato změna by měla v konečném důsledku i blahodárný vliv na snižování podílu státního rozpočtu na vytvořeném produktu, což je proklamovaný cíl ministerstva financí.

Ondřej Schneider (1964)
Zabývá se teorií veřejných financí na CERGE-EI

Partners

Deloitte

Sponsors

CRIF
McKinsey
Patria Finance