Marek Kapička (březen 2017)

Marek Kapička pochází z Prahy a na IES získal magisterský titul v programu Finance a bankovnictví v roce 1998. Poté navázal doktorským studiem na Chicagské univerzitě ve Spojených státech, kde v roce 2003 získal titul Ph.D. Od téhož roku působil jako assistant professor na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, přičemž v roce 2012 zde získal definitivu a titul associate professor. V letech 2013 až 2015 a pak znovu od loňského roku působí Marek jako associate professor s definitivou na CERGE-EI, přičemž zde v letech 2013 až 2015 působil jako zástupce ředitele pro výzkum. Během svého studia a praxe získal řadu ocenění a stipendií, například stipendium J. E. Purkyně Akademie věd ČR, je však také držitelem ocenění Young Economist Award udělovaným Evropskou ekonomickou asociací. V roce 2015 také obdržel Marie Curie Career Integration Grant od Evropské komise.

Marek publikuje v odborných časopisech a magazínech jako například Review of Economic Studies, Journal of Monetary Economics, Review of Economic Dynamics nebo American Economic Journal: Macroeconomics. Ve svém výzkumu se Marek věnuje makroekonomii, veřejným financím, ekonomické teorii a teorii smluv.

Ve volném čase Marek rád lyžuje, běhá nebo jezdí na kole a aktivně tráví čas s rodinou.

 

 

Na IES jste studoval záhy po jeho založení poč. 90. let. Jak na tuto dobu vzpomínáte? Byl nějaký předmět, nebo konkrétní pedagog, který Vás už v tu dobu nasměroval ve Vaší akademické kariéře?

Z této doby mám řadu úžasných vzpomínek. Institut byl nový a byl z něj cítit příval energie, nadšení a neformálnost, něco, co do té doby vůbec nebylo běžné. Všichni jsme milovali přednášky Karla Půlpána z ekonomické historie, byly vždy zábavné a poutavé. Na bakalářské práci jsem pracoval pod dohledem Miloslava Vošvrdy a na diplomové práci pod Michalem Mejstříkem a bylo to poprvé, kdy jsem se snažil vymýšlet ekonomické modely sám. Co však opravdu určilo mé budoucí směřování, byly přednášky Radima Boháčka, který přednášel na IES v době, kdy studoval na univerzitě v Chicagu pod Bobem Lucasem. Bylo to poprvé, co jsem viděl, jak vypadá moderní makroekonomie. Po několika letech jsem byl sám na chicagské univerzitě a Lucas byl v mojí disertační komisi.

Působil jste jako vysokoškolský pedagog v USA a nyní na CERGE-EI. Pociťujete nějaké rozdíly v chování nebo fungování studentů, je patrný rozdíl v tom, jestli učíte zde, či v cizině? Je něco, v čem by se čeští studenti mohli inspirovat od zahraničních kolegů?

Musím přiznat, že moje zkušenosti s výukou českých studentů jsou dosti omezené, protože na CERGE-EI se jich, z důvodů které úplně neznám, hlásí poměrně málo. Mám ale hodně východoevropských studentů a mohu tak srovnávat s nimi. Obecně není mnoho rozdílů ve schopnostech studentů, ale velký rozdíl je v jejich sebedůvěře. V USA studenti ochotněji mluví o svém výzkumu, nebo o výzkumu obecně, s pedagogy s fakulty, hosty, nebo mezi sebou. Nebo se nebojí položit otázku, když něčemu nerozumí. To vede k tomu, že studenti mnohem lépe chápou problémy, které se snaží vyřešit, i do větší hloubky, což jim dává širší náhled na věc. V USA také studenti lépe chápou, že doktorské studium je práce na plný úvazek a jestliže ji chtějí dělat dobře, tak to není možné kombinovat s nějakou další prací nebo jinou podobně náročnou aktivitou.

Čím se v současné době zabýváte ve svém výzkumu? Můžete nám to maličko přiblížit?

Pracuji na publikacích týkající se optimálního zdanění. Velká část mého výzkumu se věnuje zahrnutí dynamických prvků do analýzy, uvažuji o tom, jak optimální daňové politiky budou reagovat na takové věci, jakými jsou třeba akumulace lidského kapitálu nebo učení. Výzkum ukazuje, že obecně by bylo prospěšnější, aby daně závisely na věku jednotlivce, nebo na předchozím příjmu. Jedna z otázek, na kterou hledám odpověď je, jak budou tyto daňové politiky vypadat a co z toho získá společnost.

V USA jste žil od roku 2003, na univerzitě v Kalifornii jste byl jmenován docentem s definitivou, co Vás vedlo k tomu vrátit se do Česka? Nezažíváte po takové době v zahraničí „kulturní šok“? Je něco, co Vám v Praze vyloženě chybí?

Žili jsme v USA poměrně dlouhou dobu, což znamenalo, že rozhodnutí o návratu do Česka bylo opravdu těžké. Po takové době v cizině se necítíte jako doma ani tam, ani v Česku. V Praze však bylo několik věcí, které nás sem lákaly, jako blízkost rodiny, nebo skvělý kolektiv mladých kolegů na CERGE-EI. Je ale spousta věcí, které mi stejně budou chybět, včetně pozitivního přístupu a optimismu, který je v Kalifornii tak nakažlivý.

Jak relaxujete, u čeho si dokonale vyčistíte hlavu?

Když nejsem po ránu moc líný (což často jsem), rád si jdu zaběhat. Běhání mi vždycky zlepší náladu a pomáhá mi relaxovat. Také je můj oblíbený společník Kindle, třeba když někam jedu nebo cestuji, ale i když večer usínám.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Partneři

ČSOB
Deloitte
McKinsey & Company

Sponzoři

CRIF