Rozhovor se současným ředitelem IES Martinem Gregorem

MG_CZ

Rozhovor se současným ředitelem IES Martinem Gregorem

Martin Gregor, v pořadí teprve druhý ředitel IES, zasvětil péči o dobrou pověst a spolehlivý chod IES velkou část své dosavadní akademické kariéry. Předtím než svoji roli ředitele předá svému nástupci, prozradil, co považuje za své největší úspěchy i co vidí jako výzvy v řízení prestižní akademické instituce.


IES jste vedl s obdivuhodným nasazením po více než tři volební období… jak dlouho to vlastně bylo?

Zdá se to neuvěřitelné, ale jako ředitel jsem vydržel celých čtrnáct let. Navíc jsem dva roky pracoval jako zástupce tehdejšího ředitele pana profesora Mejstříka. Dohromady mám tak za sebou šestnáct let mimořádně zajímavé, i když docela časově náročné práce; zejména když má člověk tři děti a zároveň se snaží akademicky nezakrnět. S mírnou nadsázkou říkám, že jsem - naštěstí pro mne - jen těsně nepřekonal rekord v době “vládnutí”, který v demokraciích ve třetím tisíciletí drží německá kancléřka Angela Merkelová. 

Dokážete říci, v čem se IES za ty roky nejvíce proměnil a v čem jsou naopak jeho stabilní hodnoty?

Měl jsem příležitost vidět celou řadu pracovišť v Čechách i jinde a určitě IES je unikátní v celé řadě dimenzí. Vybral bych ale jen jednu charakteristiku. Tou je, že vždycky uměl koncentrovat velmi chytré studenty, kteří mají - jak se zde občas říká - až legendární ambice. 

Každá škola samozřejmě tvrdě bojuje o nejlepší studenty. My ale máme tu skvělou pozici, že se nám pravidelně daří přilákat nejlepší středoškoláky. Koncentrace chytrých a šikovných studentů, kteří se zabývají zajímavými a netriviálními problémy a kteří kolem nich nevyrábějí informační mlhu, je zde opravdu vysoká. 

Díky tomu jsou naši studenti bráni více jako “peers” než je to běžné jinde v Čechách. Někteří kvůli tomu občas “nosí nos nahoru” . Naštěstí je ale realita (třeba v kurzech matematiky anebo i v mých kurzech) rychle vrátí na zem. Koneckonců jak trefně řekl jeden z našich absolventů: ”IES studenta rozebere a pak zase poskládá nanovo.”

Koncentrace motivace a ochoty proniknout do složitých kvantitativních problémů vytváří tlak a motivaci i pro vyučující. Někdy bych řekl, že tlak na výuku je možná až moc velký - například energie vložená našimi akademiky do supervize absolventských prací je extrémní a občas si říkám, jestli odměnou za to, zač nás stát platí, toho neděláme příliš. Ale to je otázka, na kterou si každá instituce a každý obor odpovídá jinak. Na IES panuje názor, že máme setrvat na cestě, která je dlouhá a trnitá. A že se to - v dlouhém období - vyplatí. (Pokud samozřejmě v dlouhém období nebudeme mrtví.)

Řečeno ještě jinak - na IES za stabilní hodnoty považuji hodnoty meritokracie a výkonu. Občas na univerzitách vidím, že mezi studenty dnes převažuje něco úplně jiného - sebeprezentace, prázdná verbální ekvilibristika, záměna analýzy za aktivismus, propagace nezkušenosti jako hodnoty o sobě, relativizace rigorozního přístupu, někdy až ochranářství před skutečnými akademickými standardy - a jsem moc rád, že IES se toto nikdy netýkalo.

Přebíral jste IES po “otci zakladateli” prof. Mejstříkovi v době ekonomické krize, zároveň jste institut provedl obdobím pandemie, dobou vypuknutí války na Ukrajině a především časy velkých ekonomických i technologických změn v ČR i ve světě. Dokážete říct, jaké období pro Vás bylo ve funkci nejnáročnější a v čem?

Stav ekonomiky a světa se do chodu školy naštěstí promítá jinak než do chodu jiných firem, které mají více volatilní příjmy. Nejvíce asi dopadá na studenty, kteří hledají práci. Naši absolventi sice nemají reálný problém najít rozumnou práci, ale samozřejmě jejich příležitosti jsou jiné v dobách konjunktury a jiné v době útlumu.

Nikdy jsem nevnímal šoky a vlny jako hlavní výzvu, spíše jen jako kontext a omezení. Za hlavní výzvu považuji, za čím jít a jaké k tomu volit prostředky - jakým směrem profilovat školu, jaké lidi přitáhnout, jak je motivovat a jak celý provoz ufinancovat. 

Na univerzitě jsou dva typické módy manažerů - na jedné straně ryzí akademici, kteří jsou ochotni obětovat svým akademickým hodnotám cokoli. V podstatě maximalizují tyto hodnoty a nehledí příliš na příjmy. Na straně druhé stojí ředitelé, kteří jsou systémem neadekvátního financování fakticky donuceni maximalizovat příjmy. A i když se systém změní, mám pocit, že u tohoto kritéria zůstávají, protože nic jiného asi ani neumějí a nic jiného se od nic ani neočekává. 

Podle mne je největším uměním a výzvou dělat obojí - prosazovat to, co je pro ekonomy hodnotné a prověřené (jakkoli to systém neodměňuje zcela správně a nikdy ani odměňovat nebude), přitom ale být schopen příjmy získávat.

A co ty velké společenské a technologické změny?

Změny přicházejí a odcházejí. Co ale přijde a už nikdy neodejde, je byrokracie. A ta vzrostla exponenciálním tempem a bohužel dnes dusí inovace nejen ve firmách, ale i na univerzitách. Studenti ani širší okolí si vůbec neuvědomuje, o jak výrazné zhoršení se jedná. Na špičkovou univerzitu se aplikují nesmyslné regulace, které se týkají úplně jiných částí pracovního trhu nebo jiných typů vysokých škol - a nikdo odpovědný s tím nic nedělá.

Navíc se rozmělňuje odpovědnost - k problémům, které má flexibilně řešit akceschopná exekutiva, vznikají jen další a další komise. A pak vznikají až trapné situace, kdy například původně dobrovolnická činnost se platí.

V téhle chvíli jsme konkrétně na IES ve stavu, že pokud bychom chtěli mít skutečně perfektní administrativní zázemí, museli bychom počty administrativy zvýšit. Takže skoro polovinu kanceláří by nám zabraly jen organizační aktivity. A to si vezměte, že vedle naší administrativy tu máme ještě administrativu fakulty a univerzity. 

V dnešní době je bohužel řízení organizací typu IES hlavně o tomto aspektu. Podle mne největším uměním budoucího ředitele bude zvládnout bujení administrativy, ať už vyplývající z chorobné regulace ze strany ministerstva nebo z pozitivistické představy, že problémy se vyřeší generováním detailního předpisu a směrnic. Předpisy jsou potřeba, ale ani mimořádně detailní a promyšlený předpis nevyřeší vše; nemluvě o tom, že si ho nikdo ani nepřečte, protože je pro běžné situace příliš komplexní. Mnohem důležitější je mít lidi, kteří budou informování, motivovaní a zkušení a nebudou se bát rozhodnout. Absence odpovědnosti a alibistické spoléhání na předpisy je podle mne plíživá rakovina českého prostředí, která nás v realitě trápí více než cokoli jiného.

Co považujete za svůj největší úspěch, na co jste hrdý, co se Vám povedlo? 

Bezesporu na raketovou trajektorii našeho výzkumu. Protože budovat solidní výzkum a reputaci - a zejména v ekonomických oborech, které jsou drahé na lidský kapitál - je nejtěžší, nejdražší a nejpomalejší. S tím souvisí i budování mezinárodní viditelnosti a vazeb do zahraničí. Zlepšení, kterého jsme dosáhli za posledních téměř 20 let, je enormní - je to skutečný skok soutěžemi o několik tříd výše. 

I proto jsem rád, že dalším ředitelem je Adam Geršl, který působil řadu let v Joint Vienna Institute a který si velmi dobře uvědomuje, jak významné je aktivum mezinárodní viditelnosti a co je potřeba dělat k jeho zhodnocení.

Po čem se Vám bude nejvíc stýkat?

Určitě po ředitelské kanceláři, která je v přízemí vedle hlučné ulice na severní straně (usmívá se). Ne, vážněji. Nejsladší moment ve funkci ředitele vždycky byl, když jsem editoval pravidelný půlroční seznam aktivit a úspěchů. Vidět, co se všechno kolegům a kolegyním podařilo a vědět, že jsem k tomu (menším či větším) dílem pomohl, mi pokaždé nalilo krev do žil.  

Jakou radu byste dal svému nástupci ve funkci ředitele? 

Už jsem Adamovi dal řadu - doufám užitečných - rad a informací. Jen ve sdíleném emailu už máme více než 500 vláken konverzací.

Určitě je nejdůležitější udržovat na IES dobrou a kolegiální atmosféru. Dále je hlavní najít si rovnováhu v jednotlivých činnostech, protože důležité věci většinou nemají rychlé řešení a záležitosti s rychlými řešeními nebývají zásadní. Dále být od začátku ochoten kolegům říkat i nepopulární věci a dávat jim nepopulární úkoly. Každý má přirozený sklon se jim vyhýbat, ale v současném systému, kdy na všechno musejí být komise, procedury a papíry, je bohužel nevyhnutelné zapojit do procesů více lidí. 

V každém případě nepochybuji, že se tohle podaří a pod dalším ředitelem bude IES dále růst a prosperovat. Na toto období se osobně velice těším a přeji tímto nastupujícími řediteli hodně energie a úspěchů. 

Adame, ať se Tobě i IES i nadále daří!