Báro, zkušeností se studiem na různých školách máte mnoho. Dá se říci, že by nějaká škola byla klíčová pro Vaše další směřování?

Nejzásadnější pro mě bylo bakalářské studium na IES, které mi pomohlo definovat, čemu se chci věnovat. Díky předmětům jako matematika, statistika a ekonometrie jsem si oblíbila kvantitativní analýzu dat a naučila se základy programování. Těm jsem se věnovala i během magisterských studií, kdy jsem si rozšířila znalosti ekonometrie, operačního výzkumu a ekonomického modelovaní. Stáže mě v mém výběru zaměření ještě utvrdily, zjistila jsem, že s daty se pracuje skoro všude, ale často nejsou naplno využita.

Nyní pracuji v týmu výzkumu a vývoje ve finančně technologickém start-upu, kde se věnuji právě analýze dat. Firma, ve které pracuji, je velice otevřená novým metodám a technologiím, takže se stále dovzdělávám a zpětně oceňuji důraz IES na matematické znalosti a pochopení souvislostí.

Jeden z Vašich magisterských titulů jste získala na University of British Columbia, což je pro české studenty poměrně neznámá škola. Proč jste si vybrala právě tuto univerzitu? Bylo náročné se na ni dostat?

Hledala jsem kvalitu za rozumnou cenu a Kanada představuje v tomhle směru skvělý kompromis. Ekonomické programy na Univerzitě Britské Kolumbie a Torontské univerzitě se umisťují v top 30 na světě a školné je výrazně nižší než v USA nebo Anglii. Navíc školy nabízí širokou škálu finanční podpory; já jsem dostala nabídku pracovat jako teaching assistant a plat pokryl celé školné a výdaje na bydlení.

Zároveň je přístup k výuce podobný jako na amerických a anglických univerzitách – malý počet studentů během lekcí; výrazně vyšší časová náročnost během semestru v důsledku domácích úkolů a seminárních prací a všeobecně vyšší důraz na samostatnou práci během semestru; a profesoři, kteří berou studenty jako kolegy. Studenti za nimi pravidelně dochází na konzultace nejen o probírané látce, ale řeší s nimi i výzkum, kariéru nebo soukromý život. Další výhodou je pouze 12měsíční magisterský program a beze sporu také Vancouver sám o sobě, kombinace oceánu a hor je úžasná.

Přijímací řízeni bylo založeno na známkách, životopise, motivačním dopisu, doporučení od vyučujících, TOEFL (angličtina) a GRE (matematika) testech. Podobně jako v USA se komise zajímá o mimoškolní aktivity, většina studentů už má za sebou několik letních stáží. V motivačním dopise je vhodné zmínit, jak se výzkumné zájmy uchazeče kryjí se zaměřením profesorů na fakultě. V mém ročníku byla úspěšnost přijetí kolem 10 %, přičemž jsme v ročníku byli z 50 studentů jen 3 Evropané.

Absolvovala jste traineeship v ECB, jak probíhá takový tréningový program v ECB? Čemu by se studenti měli věnovat, pokud mají zájem o podobnou praxi?

ECB každý rok nabírá poměrně hodně stážistů do většiny svých oddělení. Já pracovala v úseku Dozoru nad členskými zeměmi pod Ekonomickým oddělením, které má kolem 20 stálých zaměstnanců. K tomu tam v době mého působení pracovalo 6 stážistů - 4 na magisterské úrovni a 2 na doktorské úrovni. Úvodní program je tříměsíční a po vzájemní dohodě lze prodloužit až na jeden rok, většině stážistů byla dohoda prodloužena.

V našem úseku byl každý stážista přidělen k několika projektům, se kterými pomáhal stálým zaměstnancům. Jednalo se hlavně o shromažďovaní a přípravu dat a základní ekonomickou analýzu. Výsledkem práce stážisty často bylo spoluautorství na studii. Já jsem konkrétně pracovala na vývoji nového makroekonomického indexu, který se používá v interních reportech o členských zemích, a na dlouhodobém výzkumu o optimálním dluhu.

Jak vyplývá z pracovní náplně, v ekonomickém oddělení hledají především lidi se zkušenostmi s kvantitativní analýzou dat. I přijímací pohovor, který probíhal po Skypu, se točil kolem statistiky, ekonometrie a programování. IES v tomto ohledu nabízí skvělou přípravu a vím minimálně o dvou spolužácích ze stejného ročníku, kteří tímto programem také prošli. Studentům doporučuji sladit volitelné předměty se zaměřením oddělení, do kterého se chtějí hlásit.

Nyní pracujete v Londýně ve společnosti Credit Benchmark, která nabízí „tržní pohled na kreditní riziko“. Co konkrétně to znamená?

Kreditní riziko má většina lidí spojené s velkými ratingovými agenturami jako Moody's, S&P a Fitch, které poskytují odhad kreditního rizika ve formě ratingu. Tyto společnosti rating prodávají a hodnocená společnost je jejich klientem, čímž čelí potencionálnímu střetu zájmů. Jejich objektivita je po poslední finanční krizi často zpochybňována. Credit Benchmark je finančně-technologický start-up, který nabízí alternativní kreditní hodnocení založené na agregaci interních kreditních odhadů velkých finančních institucí, především bank. Objektivitu těchto odhadů zaručuje regulatorní dohled. Credit Benchmark navíc před uzavřením spolupráce s finanční institucí provádí audit předpokladů modelů a výstupů zajišťující porovnatelnost odhadů. Všechny kreditní hodnocení jsou založeny na datech od alespoň tří institucí a výsledné kreditní odhady objektivně a přesně zachycují úroveň a změny kreditního rizika i nejistotu spojenou s kreditní kvalitou některých věřitelů.

Každý měsíc obdržíme odhady pravděpodobnosti bankrotu a ztráty při bankrotu pro portfolia věřitelů od více než 30 finančních institucí, zkontrolujeme kvalitu nových data a odhady od různých bank na úrovni věřitelů agregujeme. Našim výstupem je průměrné kreditní riziko spolu s doplňujícími indikátory, které popisují rozdělení odhadů pro jednotlivé věřitele a nejistotu spojenou s kreditním hodnocením. Mojí prací je spolupracovat s klienty a vymýšlet nové indikátory a produkty. Kromě výstupu na úrovni věřitele pracuji například na modelu pro deriváty nebo na různých způsobech agregování dat podle regionů a sektorů, také zkoumám vlastnosti dat a jejich chování ve srovnání s jinými tržními ukazateli.

Pracovala jste pro různé typy zaměstnavatelů – nadnárodní firmy, veřejnou instituci a start-up. Jak se lišilo jejich pracovní prostředí?

Měla jsem štěstí a vždy pracovala v malém týmu s inspirativními kolegy a s pocitem, že moje práce je přínosná. Největší rozdíl vidím v důrazu na rychlost a inovativnost výsledků, v okolních podmínkách jako pravidla, cíle a tým a vlivu na celkový chod firmy. V auditu (v KPMG) a consultingu (v Roland Berger a PwC) je nutné pracovat rychle, ale projekty mají jasně dané fáze, pracovní postupy se často opakují a zkušenější kolegové mě vždy nasměrovali správným směrem, prostor pro inovaci byl poměrně limitovaný. V ECB jsem pracovala ve výzkumu a necítila tak velký tlak na rychlost práce. V obou případech jsem měla vliv na jednotlivé projekty, ale ne na organizaci jako takovou.

V Credit Benchmarku je dynamika práce odlišná. Když jsme nastoupila, v celém týmu bylo pouze 20 lidí, věděli jsme, čeho chceme dosáhnout, ale konkrétní kroky a procesy ještě nebyly jasně definované. Přestože tým tvořili lidé s dlouholetými zkušenostmi s finančnictvím i zakládáním nových společností, práce s tímto typem dat byla pro všechny novinkou a všichni byli otevřeni diskuzím. Od první chvíle jsem tak měla vliv na různé části chodu firmy od formulace kontrol kvality dat, pomoc s procesy mapující data klientů k referenčním databázím, přes definování a návrh designu produktu až po psaní článků na blog. Zároveň jsem se musela naučit přemýšlet flexibilně, nelpět na svém nápadu a poslouchat názory ostatních. Jak firma roste, mění se dílčí cíle, od počtu klientů a množství dat, přes kvalitu dat, po rozšiřování portfolia produktů a zaměření na nové typy klientů. Občas se tedy stane, že je potřeba projekt předělat, protože se cíle nebo pravidla v mezičase posunuly. Je to skvělá zkušenost a jsem ráda, že můžu celý proces vzniku a rozvoje firmy z blízka sledovat a být jeho součástí.

Jak trávíte volný čas? Jaké máte koníčky?

Dálkově studuji doktorát na IES, takže velkou část volného času trávím výzkumem a hraním si s daty. Data, která Credit Benchmark shromažďuje, jsou unikátní a tohle je skvělá možnost, jak je analyzovat pomocí nových a inovativních metod, které jsou na běžnou praxi často moc časové náročné a komplikované.

Jinak ráda běhám a vařím neboli hýbu se, abych se mohla dobře a hodně najíst. Pravidelně se účastním parkrunu, což je koncept komunitního běhání. Když budete mít možnost, určitě si parkrun zkuste. Každou sobotu ráno se na různých místech sejde parta běžců a závodí na 5 km trase. Všechny akce jsou organizované dobrovolníky a zcela zdarma, mají přátelskou atmosféru a skvělý vliv na komunitu. Parkrun vznikl v Londýně, kde se ho můžete zúčastnit v každém větším parku, ale díky rostoucí popularitě běhání se rozšířil do 23 zemí včetně Polska a Německa. V Česku parkrun bohužel zatím nemáme, ale část trasy polského parkrunu v Štětíně vede přes české území.