Filipe, na IES jste studoval magisterský program Ekonomické teorie. Proč jste si vybral právě tento program a co Vás na něm nejvíce bavilo?

Za mne existovaly tři specializace: Evropská integrace, Finance, finanční trhy a bankovnictví a Ekonomické teorie. Vzhledem k tomu, že se mi doteď plete Rada Evropy a Evropská rada a pod pojmem finance jsem si tehdy neuměl představit nic víc než podvojné účetnictví, volba byla jednoduchá. Tato specializace mi navíc dovolila zaměřit se na pár problémů a rozebírat je víc do hloubky, což se mi později hodilo pro akademickou dráhu. I když jsem se později na LSE a v Cambridge naučil mnohem víc „standardní“ ekonomie, myslím si, že tohle období na IES pro mne bylo hodně formující. Velký vliv na mne měl pan profesor Sojka, a jeho důraz na reálnost předpokladů ekonomických modelů.

Máte i bakalářský titul z Matfyzu, využil jste tam získané znalosti i při dalším studiu ekonomie?

Určitě, i když v drtivé většině to bylo nepřímo. Matfyz mi dal sebedůvěru nevzdávat se když něcěmu nerozumím, protože každý problém se nakonec poddá (byť třeba někdy je potřeba dlouhá doba). Co se týče vlatního používání matematiky, tak ve vlastním výzkumu potřebuju něco dokázat jen výjimečně, a když už, tak se nejedná o matematiku složitější, než v prvních dvou ročních IESu.

Získal jste stipendium nadace Zdeňka Bakaly na studium v zahraničí, co byste poradil ostatním studentům, kteří mají zájem o podobný druh stipendií?

Výběrové řízení má dvě kola. V prvním kole studenti odevzdávají svou esej a doporučení a na jejich základě je vybráno několik desítek studentů, kteří postupují do druhého kola, kde absolvují pohovor s komisí. V prvním kole je ale velmi důležitá kvalitní esej a opravdu silné doporučující dopisy. Na druhé kolo se asi nedá moc připravit, tím spíše by si člověk měl dát záležet na tom, co pošle do kola prvního.

Studoval jste na LSE nebo na Cambridge, ale i na Stanfordu. Jak byste srovnal systém britské a americké výuky?

Na Stanfordu jsem strávil jeden rok, ale neměl jsem zde žádné kurzy, takže nemohu přímo srovnat. Stanford je několikanásobně bohatší než Cambridge. Rozdíly tak vidíte všude, kam se podíváte. Studenti na Stanfordu mají lepší přístup k podpoře výzkumných výdajů, studenti mají mnohem vyšší stipendia, atd. Na druhou stranu pro mne také bylo celkem překvapením, že na Stanfordu není dostatek stolů pro všechny PhD studenty (a to samé jsem slyšel i o jiných předních amerických univerzitách), natož pro hostující doktorandy. Kvalitní věda se určitě dá dělat i mimo top10 nejlepších amerických univerzit.

V současné době působíte na LSE na Post Doc. Co konkrétně je Vaší náplní práce (myslím tím, jestli převažuje výzkum, výuka atp.) a čemu se věnujete?

Na LSE mám dvouletý kontrakt, který mi umožňuje plně se věnovat výzkumu. Mou specializací jsou modely hospodářských cyklů a přidružené numerické metody. Na LSE je mým mentorem Wouter den Haan, což je v této oblasti opravdová kapacita, takže jsem moc rád, že jsem po PhD získal právě toto místo. Mimochodem, v létě učím v krátkém kurzu, který mohu jen doporučit komukoliv, kdo se zajímá o numerické metody řešení makroekonomických modelů.

Jak se Vám žije v kosmopolitním Londýně, vyhovuje Vám víc než studentské město Cambridge nebo je to naopak?

Těžko říct, obojí má něco do sebe. V Cambridge tradice dýchá z každého kouta a je v porovnání s Londýnem plná parků a zahrad. Vůbec není problém si na 10 minut jít sednout někam do trávy... Další výhodou je, že všemožná sportoviště jsou doslova na každém kroku. Navíc se všude dostanete za pár minut na kole. Na druhou stranu Londýn je mnohem živější, ale je také hodně přelidněný. Člověk si však může vybírat z nekonečného množství divadel, muzikálů, klubů nebo restaurací. Když jsem se do Londýna stěhoval, plánoval jsem si, jak budu všech těch kulturních vymožeností co nejvíc užívat. Sebekriticky musím po pár měsících říct, že pro mne je obou měst škoda, a pravděpodobně bych byl spokojený kdekoliv, kde je rychlý internet.