Jáchyme, na IES jste absolvoval bakalářské studium, v magisterském jste pokračoval v Anglii. Co byste doporučil lidem, kteří mají podobné plány? Myslíte, že se v současném kontextu nedořešeného Brexitu situace pro zájemce o podobnou zkušenost nějak změní?

Jděte do toho! Titul v zahraničí vám rozšíří obzory a odliší vás od těch, co zůstávají doma. Není to ale jen o samotném titulu, je to i o lidech, které potkáte, o zkušenostech z mimoškolních aktivit a o zemi, se kterou se seznámíte. Je to zkušenost, která rozhodně stojí za to.
Co se týče Brexitu, tak pro akademický rok 2020/2021 budou občané EU bráni jako doposud, tedy jako Britové, takže alespoň z hlediska školného je vše zatím v pořádku. Nikdo ale neví, co se stane potom. To konec konců platí pro víceméně všechny otázky související s Brexitem. Doufejme, že se situace vyjasní, než se budou muset přijatí studenti rozhodnout, zdali opravdu chtějí nastoupit.

Svou kariéru jste zahájil už při škole a rovnou jste směřoval do poradního orgánu NERV, čemu jste se tam věnoval? 

V NERVu jsem se věnoval vzdělávací politice. Ta byla také tématem mé bakalářské práce. Je to fascinující obor: jak proto, že hraje klíčovou roli v našich životech, tak proto, že je opravdu složitý. Člověk si uvědomí, jak klíčový je kontext a také jak těžké je vlastně dělat politiku založenou na důkazech, jak těžké je zjistit kauzální vztahy mezi tím, co lidé dělají, a k čemu to ve skutečnosti vede.
Celkově byla ta zkušenost moc zajímavá: dělal jsem užitečnou práci, viděl jsem, jak se dělá veřejná politika, a potkal jsem lidi, kteří se stali mými přáteli. Někteří z nich se dále věnují oblasti vzdělávání a pracují na skvělých projektech, jako je třeba Učitel naživo.

Předurčilo působení v NERVu vaši profesní dráhu ve státní správě, nebo byl pro vaši kariéru významný jiný stimul?

Práce v NERVu byla super, ale nemůžu říct, že by to byl ten hlavní důvod pro práci ve státní správě. Začnu trošku zeširoka: Daniel Pink napsal zajímavou knížku, která vyšla česky pod názvem „Pohon / Drive – Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje“. Vysvětluje v ní, co motivuje lidi, a klíčovou myšlenkou je, že vydělávat dostatek peněz je sice fajn, ale lidé jsou hlavně motivováni něčím jiným: mistrovstvím, autonomií a smyslem.
Mistrovství je o tom, že rozvíjíte své dovednosti. Autonomie znamená, že si sami vybíráte, na čem budete pracovat, jak a s kým, a konečně, smysl je, že nějak měníte svět okolo sebe. Všechny tyto body jsou pro mne velmi důležité, ale kdybych měl upřednostnit jeden, tak je pro mě nejdůležitější smysl. Je to možná trošku neintuitivní, ale přišlo mi, že státní správa je místo, kde člověk může svět nějak měnit. Všichni si stěžujeme, jak jsou úřady neefektivní, ale je to právě díky tomu, že často dělají svou práci tak špatně, že člověk může posunout velké věci k lepšímu. Vlády jsou také hlavními hráči při řešení nejpalčivějších témat současnosti, jako je třeba změna klimatu a snižování globální i lokální ekonomické nerovnosti.

Čemu konkrétně se věnujete na své pozici úředníka v Evropské komisi?

Zabývám se veřejnými zakázkami, tj. tím, jak veřejný sektor nakupuje zboží a služby: od výstavby dálnic a železničních cest po nákup IT systémů. Tato oblast je regulovaná na evropské úrovni, což zajišťuje, že společnosti spolu soutěží za rovných podmínek ve všech zemích. Celý nápad jednotného trhu v celé EU byl pak historicky veden myšlenkou, že pouze integrací jednotlivých ekonomik můžeme zajistit, že už se v Evropě nikdy nebude válčit.
Trošku konkrétněji pak pracuji na transparentnosti zadávání veřejných zakázek a v současné době pak obzvlášť na datech o veřejných zakázkách. Je to zajímavá práce, která spojuje prvky IT, dat, práva a řízení projektů. Můj hlavní projekt je nový datový standard, schválený jako zákon, který usnadní orgánům veřejné správy inzerovat, co chtějí koupit, a zároveň poskytuje vysoce kvalitní otevřená data o celém procesu zadávání zakázek. Tato data pak mohou být analyzována, aby bylo zadávání zakázek efektivnější (a méně zkorumpované).
Během let jsem pracoval na různých věcech, od analýz dat, přes řízení systémů IT a psaní reportů, až k zlepšování řízení, HR a komunikace. Různorodost věcí, které dělám, je něco, co na své práci opravdu oceňuji.

Jaké jsou výhody a nevýhody práce v institucích Evropské unie?

Ohledně výhod bych se zase vrátil k tomu smyslu: přispívat k Evropské unii dává smysl. Evropská unie je v zásadě projekt o spolupráci obrovského množství lidí, kteří tvoří jednotlivé státy. To je naprosto klíčové a nenahraditelné. Můžeme – a měli bychom – se bavit o tom, jak má EU lépe fungovat, ale v globalizovaném světě nemá ekonomicky otevřená země o velikosti Česka lepší alternativu než být aktivním a konstruktivním členem EU. Kromě toho má práce pro EU samozřejmě i řadu dalších výhod: různorodá práce, opravdu multikulturní pracovní prostředí, chytří kolegové, dobrý plat atd.
Co se „proti“ týče, tak evropská státní správa je pořád státní správa. Je tam byrokracie, řada věcí vám spíš překáží, než pomáhá, spousta věcí funguje neefektivně. Ale to je stejné všude ve veřejném sektoru.

V Belgii žijete již šestým rokem, co se vám tu nejvíc líbí? A naopak, bez čeho byste se obešel?

Je to velmi světové město (dokonce druhé nejmezinárodnější na světě!), což znamená spoustu kultury - a výbornou kuchyni. Brusel je také poměrně zelený a dá se tam sehnat bydlení za rozumnou cenu, což umožňuje žít 5-10 minut od práce na kole, aniž byste byli milionáři. V Londýně, Paříži nebo v New Yorku by se tohle jednoduše nestalo. Na druhou stranu, jako Pražákovi mi nepřestane chybět řeka, hrad… přátelé a rodina. To že nám chybí ti nejbližší, je hlavní důvod, proč plánujeme v následujících měsících přesun zpět do Prahy.

Co vás baví mimo práci? Co děláte ve volném čase?

Pravidelně plavu a rád čtu, tancuju, cestuju a dělám spoustu dalších věcí. Často trávím čas náhodnými vedlejšími projekty, ať už je to mentorování v rámci YODA mentoringu, nebo zjišťování si více informací o indexových fondech a efektivním altruismu.