Studoval jste bakalářský program na IES. V té době jste začal pracovat na Karlově univerzitě jako výzkumný asistent. Co to přesně znamená a co musí student umět a znát, aby mohl získat tuto pozici?

Když jsem studoval bakaláře na Karlově univerzitě, práce výzkumného asistenta byla takovým malým stipendiem, což studentům dávalo dodatečnou motivaci, aby napsali dobrou bakalářskou práci a prošli publikačním procesem, poté co práci dopsali. S panem profesorem Jandou jsme dokázali mou bakalářskou práci publikovat, což pro mne znamenalo, že účel byl splněn. Tato zkušenost mi pomohla vytvořit si představu o tom, co očekávat od další práce ve výzkumu a podnítila mou zvědavost. To pak přirozeně vyústilo v pokračování mého studia na Univerzitě v Bonnu, která má velmi dobrý výzkum ve všech ekonomických oblastech. Nicméně podle mého výzkumný asistent někde funguje trochu jinak. Na Univerzitě v Zurichu existuje podobné stipendium, ve formě půl úvazku. Studenti mají možnost se seznámit s učením a zajímat se o výzkum už během bakalářského studia. Je to samozřejmě oboustranná spolupráce, seniorním výzkumníkům to umožňuje získat lepší zpětnou vazbu na jejich vyučování a získat nové nápady.

Letos jste dokončil doktorát na Univerzitě v Zurichu. Jakými tématy jste se zde zabýval, můžete je shrnout a trochu vysvětlit?

Ano, tento rok jsem konečně sklízel ovoce svého úsilí za posledních pět let práce ve výzkumu a pedagogické činnosti. Cílem mé disertace bylo pochopit, co znamená rychlost a reakční čas v obchodování na finančních trzích. Jinými slovy, moje práce se točila okolo vysoko-frekvenčního obchodování, které podle toho, kde k obchodu dochází, reprezentuje 20 – 60 % celkového objemu obchodování. Spolu se svými kolegy, se kterými jsme se na práci podíleli, jsme si položili několik otázek, zejména týkající se toho, co tato člověkem programovaná zařízení s umělou inteligencí, která extrémně rychle zpracovávají informace, znamenají pro ostatní obchodníky. Něco jako lidi vs. stroje. Studovali jsme dva teoretické modely, jeden velmi komplexní, přičemž vznikla otázka jestli a případně jak regulovat vysoko-frekvenční obchodníky. Ten druhý byl velmi specializovaný a koncentroval se na jednu proměnnou, což byla velikost obchodovaného příkazu a s tím související dopad na cenu v případě těchto rychlých obchodníků. Pak jsme se posunuli k datům z amerických trhů s cennými papíry sbíraných po milisekundách, přičemž jsme se snažili pochopit, jaký je dopad náhlého návalu většího množství cenových nabídek a jak to ovlivňuje ceny akcií. Celkově jsme zjistili, že za podmínky dostatečné konkurence mezi vysoko-frekvenčími obchodníky, jsou to právě tito obchodníci, kteří zvyšují kvalitu trhu a snižují transakční náklady pro ostatní obchodníky, nicméně taky jsme zjistili, že některé strategie, které spoléhají na velké množství cenových nabídek v krátkem časovém období, ovlivňují ceny specifickým způsobem.

Nedávno jste začal pracovat jako analytik alokace aktiv (Asset allocation analyst) ve společnosti LGT Capital Partners ve Švýcarsku. Jaké jsou Vaše další plány? Budete pokračovat ve Vaší akademické kariéře, nebo plánujete zůstat výhradně v businessu?

Vždycky jsem byl někde mezi. Zkoušel jsem odpovědět na reálné otázky v akademickém prostředí, nebo se snažil převést výsledky výzkumu do praxe. Výhodou je, že v LGT děláme obojí. Je tam čas a prostor pečlivě hledat otázky, jejichž odpovědi zlepší v dlouhém období ziskovost našich klientů, nebo nám to umožňuje lépe pochopit to, co vidíme na trzích. Naším „každodenním chlebem“ je také optimalizace klientského portfolia, zpětné testování obchodních strategií, zkoumání krátkodobých tipů a situací, co na trhu nastávají. Některé z našich výzkumů se mohou uplatnit v akademických publikacích a já se velmi těším, že budu moci tyto výzkumy prezentovat na seminářích, konferencích nebo přímou spoluprácí s akademickou sférou a studenty. Na druhou stranu psaní relevantních akademických paperů je časově velmi náročná činnost, takže frekvence publikací u mne asi bude klesat. Ale pro začátek si určitě zaslouží publikovat disertace.

Potápíte se. Jak jste se dostal k tomuto koníčku a kdy a co je Vaším největším úspěchem?

Můj otec mě vzal na loď do Chorvatska, přičemž to bylo součástí NAUI potápěčského kurzu. Tenkrát mi bylo 11 a byl to pro mne nezapomenutelný zážitek. Měl jsem rád fyziku a během tohoto kurzu jsme ji hodně museli studovat. Někdy jsme spali na palubě lodi a koukali jsme na hvězdy. Pokaždé, když jsme zakotvili jsme si šli dát ledovou kávu. Nemyslím si, že potápění je sport, kde se musí nutně podávat výkony, protože to Vás velmi snadno může dostat do červených zón. V každém případě, jsem se chtěl stát potápěčským instruktorem, tak jsem se snažil získat certifikát a skončil jsem jako PADI Dive Master. Když mám náročnější období, tak čerpám ze vzpomínek na západy slunce na lodi, poté co jsem se potápěl k pestrobarevným útesům plným života. To mi opravdu dodává energii.