Studoval jste dvouoborově ekonomii a demografii, co vás na této kombinaci lákalo? Jak využíváte znalosti z demografie ve své profesi?

Ke studiu dvouoboru jsem se dostal náhodou. Jako většina mých vrstevníků v té době jsem v posledním ročníku gymnázia nevěděl, co bych chtěl studovat. Přihlášky jsem si dával na rozličné obory od politologie po fyziku. Tehdy na FSV nebylo možné dát více než jednu přihlášku a já tu svou dal na politologii. Našel jsem ale dvouobor s demografií (pod Přírodovědeckou fakultou), tak jsem ho použil jako taková zadní vrátka.
Výše uvedené ilustruje jeden systémový problém v českém systému vzdělávání. Na konci střední školy dělají studenti zásadní rozhodnutí, které má často dopad na celý jejich život. Volí si svou budoucí profesi. Často si ale vůbec nedovedou představit, co to znamená. Jaké jim to dá možnosti, s jakou pravděpodobností se někam za deset, patnáct let dostanou. Na to by bylo dobré se obzvlášť v posledním ročníku gymnázií výrazně více zaměřit.
Vrátil bych se ještě k tomu, co mně tato kombinace vzdělání přinesla. Z celého studia demografie mě zajímaly vlastně dva okruhy předmětů – demografická analýza a populační prognózy. Při svém působení v oblasti zdravotnictví to pro mě bylo velmi cenné, jelikož jsem si dokázal dobře udělat obrázek o tom, kam může zdravotní a sociální systém směřovat v horizontu jedné či svou generací. Demografie se s ekonomií velmi dobře doplňuje.

Máte celkem unikátní kariérní dráhu pro absolventa IES, jak jste se ke zdravotnictví dostal?

Podobně jako u předchozí otázky, i zde hrála velkou roli náhoda. Já jsem i na magisterském studiu šel cestou teoretické ekonomie (z tří tehdy možných směrů). Líbilo se mi, že mohu jít vlastně kamkoli. To je velmi silná stránka absolventů IES. Zároveň jsem ale trochu záviděl některým svým kamarádům z jiných oborů, že měli jasno, co budou dělat. V době úřednické vlády pak odešel celý poradensko-analytický tým z Ministerstva zdravotnictví a oni rychle hledali náhradu. Mělo to být jen na pár měsíců do voleb. Tak jsem si řekl, že to zkusím, a to odvětví se mi tak zalíbilo, že jsem tam zůstal.
Obrovskou výhodou bylo začínat v kabinetu ministra. To mně dávalo možnost dostat se k informacím z kterékoli oblasti, která mě zajímala. A mě zajímaly prakticky všechny. Hledal jsem s kolegy problémy, poukazoval na ně a snažil se navrhovat možná řešení. Získal jsem tehdy obrovský přehled o tom, jak celý systém funguje, a z tohoto přehledu čerpám dodnes.

Působil jste na různých pozicích v různých společnostech. Která pro vás byla tou nejklíčovější, která vás nejvíce ovlivnila, ať už profesně nebo osobně… Můžete zmínit i vícero pozic, pokud pro vás byly důležité.

Jmenovat jednu pozici asi nemohu, ona je to taková mozaika, která dává teprve dohromady ten správný smysl. Celkově bych ale dal jedno doporučení. Považuji za velmi cenné v jednom odvětví vystřídat různé pozice, lze tak získat velmi dobrý nadhled.
Ministerstvu zdravotnictví jsem se věnoval výše. Ke konci svého působení jsem měl na starost mimo jiné úhradové vyhlášky, které rozdělují přes 200 miliard korun ročně. Velmi silně jsem ale cítil, že rozhodovat o podobných věcech bez jakýchkoli zkušeností z „terénu“, je úplně špatně. Nechtěl jsem být kariérním úředníkem. A tak jsem se rozhodl, že v situaci, kdy jsem vlastně dosáhl do té doby největšího kariérního úspěchu, odejdu.
Místo abych přijal nabídku pozice ředitele odboru, jsem dal výpověď, rozeslal životopisy do různých soukromých korporací a nakonec odešel do KPMG. Bylo úžasné zažít po státní správě prostředí korporace. Pracoval jsem samozřejmě nadále v segmentu zdravotnictví. Chodil jsem například radit nemocnicím, jak se lépe dostat k úhradám od zdravotních pojišťoven, dostal jsem se ale například i k auditu zdravotní pojišťovny. Ta efektivita práce a koncentrace motivovaných inteligentních lidí byla ve srovnání se státní správou až neuvěřitelná.
Ke konci svého působení v KPMG jsem spoluzaložil rodinnou firmu a „na zelené louce“ jsme otevřeli naši první ordinaci praktického lékaře. Spočítal jsem business case, sehnali jsme financování, oběhali úřady a začali poskytovat zdravotní služby. Podnikání je pro mě jednou ze zásadních zkušeností. Ve srovnání s nemocnicí, kterou dnes řídím, je pár ambulancí zdánlivě ničím. Nicméně pocit odpovědnosti za vlastní podnik a vlastní zaměstnance, přímý dopad všech vlastních rozhodnutí, ten se nedá představit, musí se zažít.
Před svým přechodem do nemocnice jsem ještě necelé tři roky působil v Oborové zdravotní pojišťovně. Měl jsem tak možnost detailně a zevnitř se seznámit s fungováním segmentu, jehož kontrolu a regulaci jsem měl několik let předtím na starost. Je vlastně absurdní, že lidé na pozici regulátora – tedy na ministerstvu – většinou začínají, místo aby tam naopak končili lidé se zkušenostmi z odvětví.

Od září jste novým ředitelem nemocnice Na Bulovce, co vše tato pozice obnáší? Nechybí vám lékařské vzdělání?

Ředitel nemocnice nemusí být lékař, stejně jako ředitel automobilky nemusí být strojař. Bulovka je nemocnice s obrovským potenciálem, který byl ale celá desetiletí tlumen. Má velké ekonomické problémy. S týmem, který jsem s sebou přivedl, tvoříme krizový management. Nemocnici mohu dát především svůj nadhled a dobrou znalost systému zdravotnictví. Řízení jakékoli organizace je ale především o lidech. Já jsem do nemocnice přivedl silně motivovaný tým. Jednotliví členové opravdu dobře rozumí svým oblastem. Mnozí z nich jsou ze soukromé sféry, což považuji za obrovský přínos. Mají na problémy úplně jiný pohled a především jiné nároky na rychlost dodání a kvalitu výstupů. Doufám, že se nám společně podaří udělat z Bulovky příkladnou nemocnici.

Máte vůbec nějaký volný čas? Co vás baví, máte nějakou „vášeň“?

Měl jsem… Od příchodu do nemocnice je to ale dost špatné. Většinou odcházím do práce brzy ráno a vracím se večer. To považuji za největší problém, jelikož mám malé děti. Věřím ale, že až nastavíme v nemocnici správně všechny procesy a věci začnou fungovat, vše se zlepší. S manželkou jsme v poslední době hledali nějaký společný koníček a začalo nás strašně bavit lezení. Oba také milujeme hory, vzít si krosnu a na čas zmizet někam do přírody. Teď, když se blíží zima, se moc těším na lyže. Někdy od roku 2001 se také jednou týdně scházíme s přáteli a hrajeme stolní RPG z prostředí World of Darkness.