Ve své kariéře jste se věnoval zejména médiím. Čím Vám nejvíc pomohl v této kariéře IES?

To je dobrá otázka :-), protože byste možná řekla, že to nemá moc společného, ale ve skutečnosti má. Znalosti v oblasti financí a trhů se samozřejmě hodily, když jsem se stal moderátorem ekonomického zpravodajství, ale nejdůležitější dovednost napříč různými pozicemi, kterými jsem prošel, byla schopnost pochopit a vyřešit abstraktní problémy. Když jsem začal pracovat v televizi, ocitl jsem se mezi novináři. Obdivuji jejich práci, jsou úžasní, ale zajímají je hlavně příběhy, a ne procesy. A ačkoliv příběh je jádrem veškeré mediální produkce, zároveň potřebujete strategie, plány, pracovní postupy a systémy, které umožňují, aby se příběhy dostaly k divákům. Právě v této oblasti se mi dařilo díky IES. Ať už se jednalo o programovou strategii, návrh systémů nebo oblast grafické produkce, byl jsem schopný chápat požadavky, uvažovat systematicky, navrhovat řešení a vést ostatní, často z výrazně odlišných profesí, v implementaci těchto řešení. To se ukázalo jako docela cenné.

Pracoval jste v soukromé i veřejnoprávní televizi v Česku a teď pracujete pro přední americkou televizní skupinu. Jak byste porovnal ta prostředí?

Jsou dost odlišná, nejen velikostí, ale taky charakterem. Moje zkušenost z privátního sektoru je z ambiciózního start-upu, kde nic nešlo brát jako samozřejmost. Když jsem chtěl dosáhnout kvalitního výsledku, musel jsem se naučit, jak věci fungují od začátku do konce, a pak to často naučit i ostatní kolem sebe, protože všechno vznikalo na zelené louce. Byla to výzva, ale zároveň mi to dalo svobodu tvořit a rychle přecházet z jedné oblasti do druhé. Ve start-upu je vždycky víc práce než lidí, kteří by ji mohli udělat, takže máte příležitost vybrat si, čím se chcete zabývat. Možnosti vlastní realizace jsou neomezené. To se mi líbilo.
Musím uznat, že v České televizi jsem zpočátku utrpěl kulturní šok. Jedná se o nejdůvěryhodnější a nejvíc etablovanou národní značku, ale zároveň se zdála byrokratická a ne zrovna přívětivá. Nejdřív jsem si připadal jako vetřelec, ale potom, co jsem se spřátelil s ostatními a lidi mě přijali, byla to ta nejpříjemnější pracovní zkušenost a spousta zábavy! Někteří bývalí kolegové a kolegyně byli jako rodina. Chybějí mi. Potkal jsem špičkové profesionály a bavilo mě, že jsem byl v centru dění. Doteď se přátelím s některými výraznými osobnostmi České televize. Zůstáváme v kontaktu ačkoliv jsem teď tisíce kilometrů daleko.
NBCUniversal, konkrétně budova Rockefeller Center, působí v mnoha směrech až překvapivě podobně jako Česká televize – je to ikonická instituce, součást historie, a taky je hodně strukturovaná. Hlavní rozdíl je velikost trhu a tomu odpovídající rozsah provozu. Všechno je tu v násobcích. Tím neříkám, že Česká televize se svými třemi tisíci zaměstnanci je nějaká rodinná firmička, ale NBCUniversal je ještě desetkrát větší. Je to obrovská instituce. Uvedu jiný příklad: oddělení on-air grafiky, jehož jsem součástí, je největší svého druhu na světě a často sbírá ceny Emmy, což je na menších trzích neobvyklé.

Nedávno jste nastoupil na novou pozici Real-Time Graphics Production Manager v NBCUniversal, co si pod tím můžeme představit?

Real-time grafika je čím dál důležitější součástí dnešní televize. Díky platformám od firem jako je Vizrt je spousta grafických prvků, které vidíte na obrazovce, renderovaná v reálném čase na základě naprogramované logiky a různých zdrojů dat. Například příspěvky ze sociálních sítí, data z akciových trhů nebo předpověď počasí je možné plně integrovat do interaktivních scén, které se automaticky aktualizují. Real-time grafika zároveň umožňuje velice odlišné produkční postupy ve srovnání s tradičními metodami. Jako manažer výroby dohlížím na tvorbu a implementaci real-time grafiky a mám na starosti naše interní klienty. V oblasti vývoje to zahrnuje navrhování systémových zlepšení, dohled na plnění provozních cílů a tvorbu plánů pro alokaci zdrojů. Vzhledem k rozsahu produkce NBCUniversal to může být celkem komplikované, protože pracujeme pro různé skupiny, stanice a pořady.

Žijete v New Yorku, jak byste zhodnotil tamní život, je hektičtější než v Praze?

Ano, to může být (smích), ale zjistil jsem, že neexistuje jen jeden New York. Co je na něm nejzajímavější je obrovská diverzita. Město se proměňuje každých deset bloků. Můžu použít i ekonomický příklad: když tu žijete, zjistíte, že New York je v zásadě město pracujících, ale zároveň je to zábavní park pro bohaté. Každopádně jisté je, že New York má jedinečnou energii, kterou jsem neviděl nikde jinde. Je skoro nemožné vyčnívat z řady, protože je tu tolik různých vlivů a co je dnes žhavým hitem, bude už zítra zapomenuto. New York je zároveň nejvíc společensky aktivním místem, které jsem kdy zažil. Je opravdu snadné potkat lidi z různých prostředí. Na druhou stranu hlavní výzva je to, že tady existuje příliš mnoho možností a příležitostí. Lidé jsou v důsledku toho netrpěliví a občas neochotní k čemukoliv se zavazovat.

Jaké jsou Vaše koníčky, co nejraději děláte, abyste si úplně odpočinul?

Začnu s koníčky, které zanedbávám, ale považuji za extrémně relaxační. Rád kreslím a maluju, což jsou aktivity, u kterých se mohu snadno dostat do stavu plynutí. Naproti tomu až překvapivě disciplinovaný jsem v poslední době ve cvičení. Chodím do posilovny. Taky mám rád kino a některé televizní pořady, většinou fikci.
New York zároveň nabízí špičková vystoupení a obecně kulturní události. Mám rád moderní tanec a balet, a ačkoliv muzikál není můj oblíbený žánr, viděl jsem v poslední době několik vynikajících Broadwayských představení. Na letním New Yorku je potom skvělé, že nedalo jsou tu pěkné pláže, zejména na Long Islandu. No a tím bych radši skončil než se dostanu ke koníčku číslo jedna pro mnohé Newyorčany, což je noční život :-).