Jana Gutierrez Chvalkovská pochází z Prahy a studium na IES ukončila v roce 2008. V současné době působí ve společnosti Red Hat na pozici ředitelky HR pro ČR, Polsko,  Ukrajinu, Blízký Východ a Afriku. S manželem momentálně žije v Brně.

Jana má kromě malého doktorátu z IES také titul Mgr. z pražské Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Tu ukončila v roce 2010. Během studií absolvovala několik výměnných pobytů, - na univerzitě v rakouském Linci, v USA na univerzitě v Richmondu a v Peru na univerzitě v Limě. Už během studia začala sbírat zkušenosti v poradenské společnosti EEIP, zde pracovala téměř 9 let. K tomu působila téměř tři roky jako poradkyně v Národní ekonomické radě vlády (NERV). Od roku 2010 také jako  zástupce předsedy Mezinárodní obchodní komory v České republice. Zde působila, stejně jako v EEIP až do roku 2014, kdy získala pozici HR ředitelky skupiny Vítkovice. V téže skupině působila i v představenstvech několika společností. Kromě toho je Jana také zakladatelkou iniciativy zIndex.cz nebo byla spolumajitelkou Datlab s.r.o. Od roku 2016 pracuje pro společnost Red Hat jako HR ředitelka pro oblast východní Evropy, Blízký Východ a Afriku.

Ve volném čase Jana ráda cestuje, hodně ji baví Latinská Amerika, a věnuje se kresbě a malbě. Ráda také vaří latinskoamerickou a asijskou kuchyni. Je vdaná, manžel pochází z Peru.

Jano, absolvovala jste kombinaci dvou poměrně náročných škol, kromě IES máte vystudovaná i práva na UK. Jak se tyto dvě školy navzájem doplňovaly, proč jste zvolila právě toto spojení? Po všech zkušenostech, volila byste nyní stejně?

Upřímně, když jsem končila střední školu, tak jsem neměla úplně představu, čím bych se chtěla jednou živit, takže jsem podala několik přihlášek. A protože mne přijali všude, zvažovala jsem, že zkusím dvě školy a rozhodnu se později. Na IES jsem chtěla jít určitě, protože se mi líbilo výběrové řízení, a práva byla s IES nejkompatibilnější z hlediska rozvrhu. V průběhu prvního ročníku jsem zjistila, že díky odlišnému rytmu obou škol jsem schopna studovat obě – tak jsem se rozhodla, že je i zkusím dokončit. IES byla pro mne srdcová záležitost – díky menšímu počtu studentů působila rodinnějším dojmem, poznala jsem tam spoustu velmi inteligentních lidí, což mne motivovalo a dodávalo mi energii, práva mi naopak připadala praktičtější a snazší z hlediska výuky (takže pro případ, že bych studium na IES nedala, to byla taková moje pojistka). Kdybych se rozhodovala nyní, možná bych zvažovala i nějakou technickou školu – nicméně celkově jsem se svým výběrem spokojená, v profesním životě používám to, co jsem se naučila na obou školách. 

Studovala jste v rámci výměnných pobytů v USA, Rakousku a v Peru. Která země Vás nejvíc ovlivnila a proč?

Nejvíce mne ovlivnilo moje studium v Peru – nejen proto, že jsem si nakonec vzala spolužáka z Universidad de Lima :-) - ale i proto, že studium v Limě bylo velkou zkušeností s jiným kulturním prostředím a zvyky. Hodně mne inspiroval podnikatelský duch Peruánců – zatímco u nás většina absolventů chce po škole nastoupit do zaměstnání, v Peru chce většina podnikat – což vidíte doslova na každém rohu – lidé se nebojí jít do rizika, když vidí dobrou příležitost.

V současné době pracujete ve společnosti Red Hat, v HR, což je poměrně nestandardní oblast pro absolventy IES. Jaká byla Vaše cesta k HR?

Již v průběhu studia jsem začala pracovat jako konzultant ve firmě prof. Mejstříka – moje specializace bylo hodnocení dopadů regulace, ale protože to byla malá firma, dělali jsme hodně rozmanité projekty, mimo jiné procesní a personální audity v podnicích. Poslední projekt, na kterém jsem jako konzultant dělala, byl právě takový audit ve společnostech skupiny VÍTKOVICE v Ostravě. Poté, co skončil, mi majitel skupiny nabídl, zda bych nechtěla zůstat jako personální ředitel – což jsem okamžitě vzala a strávila na této pozici 2 roky. Zpočátku to byla jízda, hodně věcí z HR jsem se musela naučit za pochodu – z ničeho nic jsem měla na starosti personální agendu asi 30 podniků ve skupině, která tehdy měla přes 8000 zaměstnanců, nicméně díky studiu na IES a praxi v roli konzultanta se umím velmi rychle učit. Po dvou letech ve VÍTKOVICÍCH bylo zjevné, že skupina míří do insolvence, avšak vedení se k žádnému krizovému managementu nechystalo – což pro mne byl impuls své působení přehodnotit a vydat se dál. Ačkoliv jsem si jako rodilý Pražák hledala práci v Praze, nakonec nejzajímavější nabídka přišla z Brna, kde nyní působím v IT společnosti Red Hat jako Senior HR Manager pro Východní Evropu, Blízký Východ a Afriku. Práce je zajímavá, protože je sice v HR, ale je to jiné HR než v Ostravě. Zatímco ve VÍTKOVICÍCH, byla moje práce hodně o „compliance“, řízení nákladů a snižování počtu zaměstnanců, v Red Hatu mám více času na rozvoj talentů, práci s rozvojem organizace jako takové a na individuální práci s manažery v mém regionu.

Než jste se začala věnovat HR, působila jste jako poradkyně v NERVU, ale i na jiných poradenských pozicích. Jak byste toto období zhodnotila, jakou nejcennější zkušenost jste si z toho odnesla?

Myslím, že práce konzultanta je skvělá průprava na práci de facto v jakémkoliv sektoru a na jakékoliv pozici. Jako konzultant jsem se naučila jednat s lidmi, rychle se učit, rychle identifikovat klientův problém a najít k němu řešení – a to obvykle za situace, kdy k dispozici byla pouze omezená data a velmi tvrdý termín k dokončení projektu. Takže jako zkušenost byl consulting skvělý. Nicméně nedovedu si představit, že bych takto pracovala celý život. Jsem ráda, že jsem se od udělování rad přesunula do pozice, kdy mohu být v roli člověka, která opatření skutečně implementuje – a vidí výsledky.

Co děláte ve volném čase? Jaké jsou Vaše koníčky?

Ve volném čase ráda cestuji – čím větší exotika, tím lépe – mám ráda science-fiction a občas maluji – což je pro mne taková kreativní terapie.

Váš manžel je Peruánec, žijete v Česku, v Brně. Neuvažujete o tom, že byste se časem přestěhovali do jeho rodné země, dokážete si představit, že byste žila tam?

O přestěhování do Peru uvažujeme v nějakém delším časovém horizontu (5 – 10 let) – umím si představit, že bych tam žila – je to země, která rychle roste a má vysokou poptávku po vysoce kvalifikovaných expatech. Takže pokud se v budoucnu najde vhodná příležitost, určitě ji s manželem využijeme.