Jirko, zpěv na konzervatoři jste začal studovat až po prvním roce na IES. Co vedlo studenta ekonomie k tomu, že se přihlásil ještě na studium operního zpěvu?

Jednoznačně frustrace z Matematiky I. Sólovému zpěvu jsem se věnoval už během studia na gymnáziu a při uvažování o tom, kam po maturitě, jsem se rozhodl dát přednost něčemu praktičtějšímu – ekonomii. První semestr jsem ale strávil, pro mě tehdy velmi frustrujícím a zároveň nepříliš úspěšným, studiem matematiky. Tehdy jsem si uvědomil, že nechci žít život pouze ve společnosti odosobněných definic a důkazů a že potřebuji, aby byl můj život pestrý a že v žádném případě nesmí nabývat kontur „večírku“ na MATFYZu. A tak jsem si podal přihlášku na konzervatoř, kam jsem úspěšně složil zkoušky. Zpětně toto rozhodnutí považuji za to nejlepší, jaké jsem mohl udělat. Nejen že jsem během studií získal excelentní vzdělání v ekonomii, ale zároveň jsem prožil spoustu neopakovatelných hudebních zážitků. Nezbývá tedy, než Matematice I. poděkovat.

V bance se věnujete hlavně statistickým modelům, navazuje to nějak na Váš výzkum, který jste prováděl v rámci diplomové práce, nebo děláte něco úplně jiného?

V principu navazuje, přímo však nikoli. V bance se věnuji validaci statistických modelů z různých modelových oblastí (Credit risk, Market risk, Collections nebo například ALM). Tím, že do mé gesce spadá široká škála různých modelových typů a rozličných metodologií, vyžaduje má práce, abych byl schopen v rámci validačního procesu posoudit, zda je zvolený metodologický přístup vybrán vhodně a jestli je správně aplikován. V praxi to tedy znamená, že v případě, že narazím na nový přístup, se kterým jsem doposud neměl zkušenosti, musím projít procesem, který je v meritu věci velmi podobný psaní diplomové práce: v krátkém čase se seznámit s novou metodologií, ověřit si její aplikovatelnosti na reálných datech a následně posoudit, zda je validovaný model konstruován správně. Každý den tedy těžím ze znalostí a schopností, které jsem získal především absolvováním kurzů Jozefa Baruníka a Lukáše Váchy.

Co Vás nejvíc baví na práci v bance? Neuvažoval jste někdy o tom, že byste se plně věnoval jen zpěvu?

Na práci v bance mě baví, že mohu rozvíjet svůj zájem o ekonometrii v praxi. Líbí se mi, že nemusím rutinně každý měsíc provádět jeden a týž zaběhnutý proces, ale neustále se učím něco nového a mohu se dál rozvíjet. Zároveň mám možnost pracovat s řadou inteligentních a schopných lidí, kteří jsou pro mě velkou inspirací. Co se týče odpovědi na druhou otázku, tak ano, uvažoval. Ale v současné době jsem maximálně spokojen s tím, jak je koncipován můj pracovní život. I když je hudba důležitou součástí mého života, v této době bych se jí nechtěl věnovat na plný úvazek, stejně tak jako bych nechtěl pracovat pouze v bance. Líbí se mi sedět na dvou židlích, protože můj život je díky tomu velmi pestrý a zajímavý. Nutno poznamenat, že zaměstnání v bance mimo jiné přináší vidinu stabilního příjmu, který je v hudební oblasti výrazně méně jistý.

Jste vytížený dvojitým pracovním zápřahem, jak to zvládáte? Existuje něco, co Vám spolehlivě dobije baterky? Jak relaxujete?

Už během studia jsem se naučil dobře organizovat svůj čas a díky tomu jsem byl schopen zvládnout studium konzervatoře a IES zároveň. I když je pravda, že jsem se často dostával do krajně stresujících situací: například mému prvnímu sólovému výstupu na operním jevišti plzeňského divadla J. K. Tyla (začátek 19:00) předcházela zkouška z History of Economic Thought (začátek 15:00). Na druhou stranu díky tomu, že bankovní kariéra má tak málo společného s mým pěveckým působením, mi souběh obou činností poskytuje perfektní relaxaci. Myslím, že hudba je ideální způsob, jak si vyčistit hlavu po náročném dnu v práci. Zároveň platí, že bych ve své pěvecké kariéře nemohl pokračovat bez podpory svého zaměstnavatele Moneta Money Bank, který mě v mém pěveckém úsilí podporuje a poskytuje mi dostatečnou časovou flexibilitu. Abych tedy odpověděl na otázku, dvojitý pracovní zápřah zvládám dobře.

Co plánujete přes Vánoce, budete někde koncertovat, nebo budete čistě jenom odpočívat?

Vánoční období je pro mě již tradičně ve znamení “rybovkových žní“ – maratonu Českých mší vánočních (Hej, mistře!) Jakuba Jana Ryby. V čase adventním tedy skutečně odpočívat nebudu. Zároveň bych si čtenáře dovolil pozvat na své nejoblíbenější provedení České mše vánoční každoročně tradičně uváděné 23.12. od 15:00 hodin pod širým nebem u Karlova mostu na Kampě. Specialitou této akce je, že si v ní může zazpívat každý, kdo přijde. Jediné co je předem připravené je dirigent, varhaník a sólisté, mezi něž mám tu čest se řadit.