Vystudoval jste IES, co nejdůležitějšího Vám tato škola dala?

Skvělé pedagogy! Měl jsem to štěstí, že jsem studoval ve druhém ročníku po založení FSV, a tak se nám na přednáškách a seminářích střídali pánové jako Zdeněk Tůma, Pavel Kysilka či Michal Mejstřík, kteří přicházeli do posluchárny ze světa ekonomické reformy a zase do ní odcházeli. Připomínám, že to byl počátek devadesátých let minulého století, a tak jsme třeba od Pavla Kysilky věděli o připravované a probíhající měnové odluce úplně vše. Tehdejší pojetí výuky bylo hodně praktické, měli jsme neopakovatelnou možnost konfrontovat probírané předměty online s realitou změn, které se před 20 roky odehrávaly. Získali jsme díky skvělým vyučujícím a unikátní skladbě předmětů vzdělání, jaké do té doby neměli v Česku žádní absolventi ekonomického studia.

Jak jste se dostal k oboru public relations? IES je zaměřená spíše jiným směrem……

Nastoupil jsem do Investiční a Poštovní banky do byznysu platebních karet, který byl tehdy v plenkách, vše se stavělo, modelovalo, doháněl se západ, ale po čase jsem byl osloven tehdejší ředitelkou komunikace IPB Barborou Tachecí, které jsem občas dodával podklady na odpovědi o kartách, zda bych se nechtěl stát mluvčím banky. Nezaváhal jsem tehdy ani minutu a nikdy jsem nezalitoval. Byly to úžasné dva roky, jistě i proto, že banka to nebyla jednoduchá, čelila několika runům, ale čím větší problémy byly, tím větší zkušenosti jsem získával. Díky mé znalosti bankovního provozu a volnosti v kontaktu s médii jsme tehdy byli nejcitovanější banka, protože novináři volali cestou nejmenšího odporu toho, kdo jim odpoví hned, přidá i něco navíc, a nebudou mu to schvalovat v Paříži či Bruselu. Tehdy vznikla řada přátelství s mladými ekonomickými elévy, dnes váženými šéfredaktory respektovaných titulů.

Liší se práce v P.R. ve finanční instituci a ve sportovních projektech?

Neliší, rozhodně ne. Jde o to, jaký přístup zvolíte, mně se vždy vyplatilo u slušných a normálních novinářů být otevřený a přátelský. Pak je jedno, zda s redaktorem řešíte daňový domicil Petry Kvitové, operaci mozku Šárky Strachové či pád bankomatové sítě anebo bezcenná sklíčka namísto drahých kamenů jako bankovní záruky. Když novinář pozná, že s ním hrajete fér, obyčejně na tuto hru přistoupí a vám, a hlavně klientovi, za kterého kopete, se to obyčejně vyplatí. Ovšem, ve sportu i bankovnictví jsou výjimky.

Na čem se Vám pracuje nejlépe, máte nějakou „srdeční záležitost“?

Vždy je příjemné pracovat na projektech, které jsou úspěšné. Moc mě těší, že mám možnost být osobně u nejúspěšnějšího období našeho tenisu v historii, je úžasné připravovat atletický mítink, kam pravidelně jezdí jeden z nejúspěšnějších atletů všech dob Usain Bolt. Říká se, že vrcholem práce ve sportovním P.R. je zastupovat olympijského vítěze, měl jsem tu čest před 10 roky s Romanem Šebrlem. Ale ani dvakrát vyhraný Wimbledon není málo. Paradoxní je, že nejexponovanější a nejžádanější jsem byl médii za uplynulých 14 let, při všech těch úspěších a mega akcích jako NHL v Praze či basketbalové Final Four, když slalomářka Šárka Strachová bojovala úspěšně o život při operaci nádoru na mozku…

Při čem si nejvíc odpočinete? Umíte úplně „vypnout“ a vyčistit si hlavu?

Od sportu, který je pro mě práce, si nejlépe odpočinu svým sportem. Když jedete Jizerskou padesátku, tak tři hodiny neřešíte, jak dopadla ta či ona tisková zpráva nebo televizní reportáž. Podvečerní běh je pak ideální pro srovnání myšlenek či čekání na nové nápady, impulsy a řešení.