Předpokládám, že IES Vás během Vašeho studia někam nasměroval, jak to vnímáte teď, splnila se Vaše tehdejší očekávání? O čem byste řekla, že bylo na IES pro Vaší současnou práci nejdůležitější?

Když jsem se oklepala z prvotního šoku z Matematiky I., tak mě její logika a přesnost pohltila a nakonec jsem si zapsala i Matematiku V. jen pro zábavu (Já vím!).
V průběhu studia jsem pak svoji budoucnost viděla přirozeně v akademickém prostředí nebo v soukromém sektoru, ale pořád ve výzkumu. Takže může být překvapivé, že jsem se ocitla v profesi, kde nejsložitější početní operací jsou procenta, ale já mám svoji práci moc ráda.

A co bylo nejdůležitější na IES pro mou práci? V první řadě, strukturované myšlení a schopnost rozvíjet nějaký argument (nebo důkaz) krok za krokem, což jsme dělali v matematice na IES, jsou pro jakoukoliv kariéru neocenitelné dovednosti. Navíc, nejzajímavější částí mojí práce je, ze využívám koncepty, ktere jsem se naučila v kurzech ekonomie – vztahy mezi úrokovými mírami, měnami, nezaměstnaností, inflací – a přibližujeme je i lidem bez finančního nebo ekonomického vzdělání. Když něco chcete vysvětlit jednoduše, nejprve tomu musíte sami velice dobre rozumět. Takže i když se to na první pohled nezdá, teoretická ekonomie se mi pořád hodí.

Magisterské studium jste dělala ve Švýcarsku, ale na IES jste ho také začala. Lišil se nějak výrazněji švýcarský přístup?

Magistra jsem začala studovat na IES, ale strávila jsem celý rok v Bonnu na výměnném pobytu Erasmus, odkud jsem se přestěhovala do Ženevy, abych zde získala magisterský titul v oboru International Economics. Určitý rozdíl jsem viděla, ale podle mne to bylo spíš způsobené přechodem z bakalářského na magisterské studium. Po technické stránce to, co jsem se naučila na IES v matematice a mikroekonomii, bylo více než dostačující po zbytek mého studia. Přesto, malý počet lidí ve třídách a domácí úkoly během semestru znamenaly mnoho času stráveného v knihovně, protože jsem musela být připravená na diskuze ve třídě.

Už téměř 6 let pracujete pro banku HSBC. V rámci společnosti jste se přesunula ze Švýcarska do Velké Británie. Jak byste zhodnotila svůj kariérní vývoj? Cítíte rozdíl v pracovním klimatu ve stejné firmě, ale v různých státech?

Začala jsem pracovat ve Švýcarsku v rámci programu pro absolventy. To byla skvělá příležitost zjistit, jak banka funguje a která pozice by mi vyhovovala nejvíc. Ve skutečnosti jsem ale věděla, co chci dělat už od prvního týdne, kdy s námi o své práci mluvila jedna investiční poradkyně. Pak jsem nejprve pracovala v managementu, kde jsem se starala o celkovou strategii investičních produktů pro privátní bankovnictví. Na této pozici jsem se naučila vést projekty, zjistit, jak privátní bankovnictví funguje, a pochopit, jak probíhá investiční proces od začátku do konce. Ale jak jsem řekla, chtěla jsem pracovat přímo s klienty, takže jsem se po úspěšném složení mé poslední CFA zkoušky přesunula ke své současné roli. Klienti, které potkávám, mě nepřestávají fascinovat. Jejich důvěra v mou práci je to, co mě pohání dál.

Mezi švýcarskou a londýnskou pobočkou HSBC jsou nějaké rozdíly, nicméně HSBC má zaměstnance z různých koutů světa v obou pobočkách, takže mě nečekal kulturní šok. Přesto mi chybí plavání v jezeře po práci, nebo hory o víkendu.

V UK působíte také jako dobrovolnice v programu finanční gramotnosti na místní škole, co přesně se za tím skrývá?

Naše společnost se dala dohromady s několika místními školami a zajišťujeme jim workshopy o finanční gramotnosti. V rámci těchto workshopů chodíme do škol a diskutujeme s malými skupinkami studentů o osobních financích a hospodaření s penězi, o tom, jak financovat studium na univerzitě, co dělá z něčeho dobrou investici, co se děje ve světě okolo nás a jak je to ovlivňuje. Během posledního roku jsme měli spoustu otázek ohledně Brexitu, proč libra klesá na hodnotě a jak je to spojeno s cenami v supermarketech. V Londýně je mnohem větší příjmová nerovnost než na jakou jsem zvyklá třeba z Prahy a bohuzel některé dovednosti, o kterých si myslíme, že jsou samozřejmé, nemá každý. Proto se snažíme trochu pomoci místní komunitě. A je to i zábava - studenti jsou zvědaví a vždy mají spoustu překvapivých otázek.

Ve volném čase se věnujete kreativní činnosti, ale zmínila jste se také o poměrně nestandardním koníčku sochařství. Jak jste se k tomu dostala a z čeho konkrétně tvoříte?

Umění je něco, co jsem měla ráda už jako dítě, ale časem se to nějak odsunulo stranou. Zhruba před rokem jsem to k tomu vrátila a začala jsem kreslit. Nejdřív jsem se zapsala na několik kurzů, pak jsem si uvědomila, že lidská postava je mnohem víc fascinující než zátiší a zvykla jsem si chodit na kresleni podle živého modelu. Londýn Vám dává mnoho možností pro kreativni život, takže pokud se dnes rozhodnu jít kreslit, můžu si jen najít místo a jednoduše tam přijít. Chtěla jsem si rozšířit repertoár, tak jsem v dubnu strávila dva víkendy na Glasgow School of Art. Nejdřív jsem se učila malbu a poté jsme se věnovali sochařství z hlíny. Sochařství tak bylo takovou nadstavbou tomu, co normálně dělám. Teď chodím na večerní kurz malovani a už se poohlížím po nějaké letní škole v červenci… možná portréty?

Když se zpětně dívám na tu dobu, kdy jsem ukončila IES, jestliže bych chtěla říci jednou věc, kterou bych ráda sdílela se současnými studenty. Hledejte práci, která nahrává Vašim schopnostem a pro kterou se nadchnete. Ignorujte, co se od Vás očekává, nebo jestli něco vypadá dobře, nebo kde platí nejlépe. Máte před sebou dlouhou karieru a nejlépe se vám bude dařit v práci, která vás doopravdy baví. Hodně štěstí!