Markéta Mravcová, rodným jménem Šlaisová, pochází z Prahy a studium na IES ukončila malým doktorátem v roce 2001. Během magisterského studia absolvovala Markéta studijní pobyt na Humboldtově univerzitě v Berlíně a začala také pracovat jako výzkumná analytička ve společnosti CDA. Po ukončení studia nastoupila do společnosti EEIP, kde působila jako konzultant pro RWE v rámci privatizace českého plynárenského průmyslu. A to určilo její další kariéru. Markéta v roce 2002 nastoupila přímo do RWE jako analytička a poté se posunula na pozici senior manažerky, kde měla na starosti tým pěti lidí. V roce 2007 už vedla tým Sales Governance, který zajišťoval portfolio management, naceňování a controlling prodeje ve všech distribučních společnostech RWE v České republice. Poté si Markéta dala dvě roční pauzy, kdy se věnovala mateřským povinnostem, ale vždy se rychle vrátila do práce. Od roku 2013 pracovala jako senior manažerka Commercial Modelling & Sales Business Development a nyní působí jako senior manažerka Innovations & Sales Business Development. Markéta se kromě práce v RWE věnuje i koučinku. Je dokonce certifikovaným koučem. Ve volném čase Markéta věnuje rodině, lyžování a jízdě na kole, horským túrám, modernímu tanci a józe.

Studovala jste i v Berlíně na Humboldtově univerzitě. Bylo zde pro Vás ve srovnání s IES něco překvapujícího?

Jiné - aktivnější - bylo zapojení studentů do diskusí na přednáškách i na seminářích. Když něco nevěděli nebo argumentu nerozuměli, zeptali se. Když měli jiný názor, řekli ho. Bezpečné prostředí, ve kterém ptát se je standard, bylo přínosné pro všechny zúčastněné. Na IES se studenti v té době zapojovali mnohem méně. Potřeba „neztrapnit se“ byla často silnější než potřeba „dozvědět se“. Dnes, myslím, rozdíl není tak patrný - naše společnost se v tomto ohledu časem vyvíjí tím správným směrem.

Příjemná byla v Berlíně i pestrost kultur a lidí. To asi nesouvisí se samotnou univerzitou, ale s charakterem metropole, kterou jsem si pro studium vybrala. Berlín je mladé, živé město, v době mé návštěvy přímo v centru bujela nová výstavba; životní náklady na západní Evropu nízké, podle mě prostě ideální místo pro studenty ze všech koutů světa. Ráda se tam vracím.

Téměř celou svou kariéru, více než 10 let, pracujete v RWE. V dnešní době zaměstnanci spíš fluktuují, jak se Vám daří zůstat v jedné firmě tak dlouho?

Při nástupu mě nenapadlo, že bych zůstala tak dlouho. Měla jsem ale štěstí - mohla jsem pracovat v různých rolích a na různých tématech. Je tady stále co poznávat, co budovat. Začínala jsem oceňováním tranzitních a nákupních kontraktů, pomáhala jsem českému RWE vstoupit na tehdy vznikající krátkodobé trhy s energiemi. Po pěti letech jsem se přesunula blíže koncovému zákazníkovi – do retailu - k optimalizaci portfolií prodejních společností. Po návratu z mateřské dovolené jsem pak dostala zajímavou nabídku pracovat na arbitráži s naším ruským dodavatelem. Při ní se mi hodila má zkušenost z různých částí řetězce dodávky. Dnes buduji tým zaměřený na inovace a sales business development v retailu. Je to krásná práce plná poznávání nových trhů, nových technologií, nových pohledů na potřeby zákazníka. Hledáme řešení pro úspory, pro soběstačnost, komfort. Otevíráme se světu, sjednáváme partnerství s etablovanými firmami i se start-upy, spolupracujeme více s vysokými školami. Fakt, že je RWE žijícím organismem a že se na energetickém trhu i ve firmě stále děje něco nového, jsou asi hlavním důvodem, proč jsem se pohybovala dlouho uvnitř skupiny.

Po roční mateřské pauze jste vždy nastoupila zpět do práce. Je RWE firma nakloněná pracujícím matkám? Jak se vůbec dá skloubit kariéra s mateřstvím?

RWE vychází matkám a rodičům vstříc - během rodičovské informuje o dění, zve rodiče na různé akce, podporuje flexibilní úvazky, home office. Ve spolupráci jsou ale vždy dva - flexibilita a důvěra je potřeba na obou stranách. Já osobně jsem chtěla co možná nejhladší návrat bez ztráty kontaktu s oborem a věřila jsem, že pomůže brzký částečný úvazek. Nastoupila jsem proto na částečný úvazek na řadové místo v úseku, který jsem předtím vedla. Po druhé mateřské to bylo podobně, šla jsem jednoznačně „dolů“. Byla to asi trochu sázka do loterie, ale vyplatila se.
A k otázce skloubení kariéry s mateřstvím mám asi toto: Člověk si musí opravdu dobře uvědomit priority, jak doma, tak v práci. Pokud nemůžu stihnout všechno, filtruji, snažím se soustředit na to důležité. Soutěže o nejnaklizenější byt se neúčastním, domácí marmelády nevařím, práci si někdy musím vzít domů na večer, když ji musím přerušit, abych šla vyzvednout děti. Služební cesty filtruji, kde stačí skype, využívám ho.
Občas něco nevyjde, ale asi to nebylo důležité: náhradní dětské ponožky se v kabelce zamotají se do kabelu od notebooku; vzorované punčocháče ke kostkovanému kabátu, které si uvědomím až cestou do práce, mi taky nemůžou zkazit den.

Rozhodně je ale nutnou podmínkou spolupráce partnera a zázemí rodiny. U nás naštěstí obojí funguje nějak přirozeně, děti mají opravdu plnohodnotného tátu. Celá naše široká rodina si děti opravdu užívá, děti si naopak užívají celou rodinu. Skláním se před každým rodičem, který je z jakéhokoli důvodu s dítětem nebo s dětmi sám.

Věnujete se také koučinku, jste certifikovaná koučka. Co to přesně znamená? Věnujete se koučinku aktivně?

Koučink je pro mě něčím mezi profesním rozvojem a koníčkem. Všimla jsem si, že se na mě hlavně kolegové v mém týmu obraceli s různými tématy a chtěli poradit, probrat, posunout. Protože jsem je chtěla směrovat zodpovědně a užitečně, rozhodla jsem se přihlásit na kurz systemického koučování. Pomohl mi utřídit si, jak pracovat s lidmi, jak pracovat také sama se sebou, dal mi i nový pohled na práci s dětmi. Metody koučinku používám pro práci s lidmi v týmu, ve volném čase čas od času poskytnu „službu“ kouče svým přátelům.

Máte ještě celkem malé děti, daří se Vám v kolotoči práce, výchova, péče o domácnost najít čas i na sebe? Jak relaxujete?

Velikou odměnou je pro mě čas strávený aktivně s rodinou, střežím si prostor pro společné výlety - o víkendu, teď s delšími dny i ve všední dny k večeru. Mám ráda hory, ráda po nich chodím, jezdím na kole a na lyžích. Velmi ráda tančím a poslední dobou si užívám i jógu a nebo volejbal a badminton. Sport a děti se postupně čím dál lépe dávají dohromady – hlavně jízda na kole a lyžování jsou u nás akce pro celou rodinu. Když chci ale trochu zapracovat na vlastní fyzičce, musím si přivstat a vyrazit, když ostatní ještě spí. Je to pro mě hodně přemáhání, nejsem ranní ptáče, ale stojí to za to. Zhruba čtyřikrát za rok mám pak víkend jen pro sebe – manžel jezdí s dětmi na akce, kterým říkají „víkendy otců“. Já jim říkám „víkendy matek“. Jsou to dny, kdy jsem obvykle velice neefektivní.