Martina Jašová pochází ze slovenské Nitry a své studium na IES ukončila v roce 2017 získáním doktorského titulu. Poslední rok a půl přitom strávila na Princetonské univerzitě v USA a část doktorského studia pobývala dokonce v Japonsku na Waseda University. V zahraničí sbírala zkušenosti i během magisterského studia na IES. V roce 2010 absolvovala studijní pobyt na Sogang University v Jižní Koreji a už během bakalářského studia vycestovala díky programu Erasmus do Itálie na Sapienza - Università di Roma.

Martina v současné době působí na krátkodobém výzkumném projektu pro ECB ve Frankfurtu, ale od léta 2018 nastupuje na akademickou pozici Assistant Professor ekonomie na Barnard College, Columbia University v New Yorku. V minulosti působila téměř rok ve výzkumu v Bank of International Settlements, ale absolvovala i stáž v ECB. V České republice pracovala už od bakalářského studia na IES ve společnosti Adwise na pozici konzultantky.

Ve volném čase se Martina věnuje hlavně sportu, ráda například lyžuje, chodí po horách, jezdí na kole, nebo cvičí jógu.

Studovala jste na univerzitách v Jižní Koreji, ale i v Japonsku, to opravdu nejsou standardní školy, bylo složité se tam dostat? Na co by se měli zájemci o podobnou zkušenost zaměřit? Dostala jste se tam přes IES, nebo díky vlastní iniciativě?

Oba moje studijní programy v Jižní Koreji i v Japonsku byly možné díky velkorysé podpoře od Karlovy Univerzity. Než to vysvětlím dál, ráda bych v první řadě motivovala studenty, aby se chopili podobných příležitostí a snažili se rozhodně získat mezinárodní zkušenost během studia.

Korea přišla jako blesk z čistého nebe. V roce 2010 se FSV stalo partnerskou univerzitou Sogang University a zahájily se tak výměnné studijní programy. Byla jsem naprosto nadšená možností jít studovat mezinárodní finance do vzkvétající asijské metropole. Přitom nemohu nezdůraznit, jak málo jsem v tu dobu věděla o Soulu. Přestože jsem byla první IES studentkou, která mířila do Korey, Karlova univerzita a Sogang odvedly skvělou práci a o všechno se postaraly.

Můj pobyt v Japonsku byl na druhou stranu mou vlastní iniciativou. Během mého pobytu v Soulu jsem se nakrátko podívala do Japonska a do té země jsem se zamilovala. Po mém návratu do Prahy jsem se rozhodla začít studovat japonštinu a po dvou letech večerních kurzů jsem dosáhla úrovně, kdy jsem měla již slušné základy gramatiky, ale absolutně jsem nebyla schopná to použít v každodenní komunikaci. Tohle se mi stalo i s jinými jazyky, takže jsem věděla, že jediný krok, jak se posunout dál je přestěhovat se do Japonska. Začala jsem se rozhlížet a zjistila jsem, že Karlova univerzita spolupracuje s Waseda University v Tokiu. V té době byly tyto výměny primárně zacíleny na ty studenty, co měli japonštinu jako hlavní obor, ale já se rozhodla, že to zkusím. Už jsem studovala doktorský program, takže jsem oslovila potenciálního PhD školitele v Tokiu, který souhlasil s tím, že by mne přijal do své výzkumné skupiny. Od první chvíle jsem věděla, že můj postoj ovlivní to, kolik z toho pobytu získám.

Zažila jste na tamních univerzitách nějaký kulturní šok, nebo vše spíše zapadalo do Vašich očekávání? Bylo studujících z Evropy hodně, nebo málo?

Rozhodně! V Soulu byl každý den novým zážitkem. V jednu chvíli jsem už ani nebyla schopná pojmout tu nekonečnou řadu kulturních šoků a překvapení, že jsem o tom začala psát blog :). Když se na to zpětně ohlédnu, musím přiznat, že jsem žila ve velké bublině expatů. V prostředí kampusu, na mezinárodní koleji a pouze s hrstkou korejských přátel, kteří uměli mluvit plynně anglicky.

V Japonsku jsem se vědomě ponořila do místní kultury. Předtím, než jsem se tam přestěhovala, jsem byla rozhodnutá získat „syrové“ zkušenosti s Japonskem. Krátce po mém příletu jsem se odstěhovala z ubytování pro mezinárodní studenty a minimalizovala jsem svůj kontakt s cizinci. Žila jsem v malém, tradičním domku s japonským „dědečkem“ a jeho kočkou v srdci Tokia. Zredukovala jsem si kurzy japonštiny pro cizince a začala jsem místo toho chodit na kurzy kaligrafie s místními studenty. Prázdniny jsem strávila dobrovolnickou prací v region Tohoku (oblast, která byla v roce 2011 poznamenaná zemětřesením a tsunami) a můj japonský slovník se rychle rozšířil na úroveň, kdy jsem byla schopná konverzovat i o tom, jak odhrabovat sníh s ostatními dobrovolníky. Teď to zní jako velká legrace, ale dostat se hlouběji do japonské kultury znamenalo hodně samoty a sebeobjevování. Vytváření přátelství bylo pomalejší než na západě a s velkou řadou překážek. Když to však říkám, vím, že kdybych mohla obrátit čas, tak bych to udělala úplně stejně. Přátele, které jsem získala v Japonsku, jsou přátelé na celý život.

Od roku 2016 žijete v USA, závěrečnou část doktorského studia jste strávila na Princeton University. Čím Vás tato škola ovlivnila?

O východní Asii bych mohla mluvit hodiny, ale nic mě neovlivnilo víc, než Princeton. Ačkoliv mám PhD z IES, strávila jsem rok a půl ze svého doktorského studia na Pricentonské univerzitě. Co se týče vlivu, tato doba pro mne byla nejvíc formující a nikdy bych se nedostala tam kde jsem nyní bez této školy.

Připojila jsem se do skupiny studentů makro-financí, kteří pracují pod vedením profesora Atif Miana. Po celou dobu jsem pracovala hlavně na svém vlastím projektu, který jsem později upravila na svůj job market paper (pozn.: článek, se kterým jsem po PhD hledala práci). Samozřejmě, že jsem chtěla získat maximum a co nejlepší zkušenosti, takže jsem si brala výběrové předměty, navštěvovala jsem výzkumné semináře a mluvila s profesory z Princetonu o svých projektech. To vše mi pomohlo se dostat blíž k práci, která je nyní na špičce ademického výzkumu. A třešničkou na dortu letos v lednu bylo, že jsem šla s podporou od princetonských profesorů na akademický trh práce (tzn. Job market), za což jsem neskutečně vděčná.

Absolvovala jste stáž v ECB a v současné době provádíte pro ECB výzkum. Jakým tématem se ve svém zkoumání zabýváte a co konkrétně děláte?

Můj výzkum kombinuje empirické poznatky a ekonomickou teorii na průniku makroekonomie a financí. Pracuji s detailními mikro daty, která mi umožňují odpovídat na makroekonomické otázky na témata související s finančním zprostředkováním, politikami centrálních bank a pracovním trhem. Můj nejnovější výzkum by měl odpovědět na dvě hlavní otázky 1. jak mění struktura splatnosti bankovních závazků ochotu bank půjčovat a 2. jaké jsou implikace pro reálnou ekonomiku. Abych toto mohla dělat, musím se ponořit do dat a testovat předpoklady z teoretické literatury. Spolu s mými kolegy proto pracujeme s detailními daty monetární politiky ECB, která přepojujeme s mikro informacemi o všech existujících úvěrech, které banky nabízejí firmám v Portugalsku. V reálu to znamená, že trávím své dny prací v STATE, často navštěvuji centrální banky a své kolegy v Evropě.

Od července nastupujete na pozici  „Assistant Professor“  ekonomie na Columbia univerzity v New Yorku. Bylo těžké se na tuto pozici dostat? Jak vypadá náborový proces v USA?

Ekonomové jsou výborní při řešení komplexních problémů a jedním z nejzajímavějších příkladů tohoto je propojování PhD studentů ekonomie a jejich budoucími zaměstnavateli. Každý rok se tisíce studentů přihlásí na pozice skrze pracovní trh (job market). Tento rok jsem byla jednou z nich. Rozeslala jsem své přihlášky na řadu volných míst v akademické sféře a do mezinárodních institucí na obou stranách Atlantiku.

Po měsících přípravy jsem na začátku ledna absolvovala víkend na konferenci ASSA, která se letos konala ve Filadelfii. Každá instituce si zabookuje hotelový pokoj a naplánuje si třicetiminutové interview s potenciálními kandidáty. Když to jde dobře, skončíte se třemi dny nabitými pohovory a doslova pobíháte z hotelu do hotelu v mrazivé bouři. Úspěšní kandidáti jsou poté pozváni na návštěvu fakulty (tzv. „fly-out“). Díky tomu můžete navštívit jednotlivé univerzity, prezentovat svůj výzkum na semináři (tzv. „job talk“) a osobně se potkat řadou profesorů na dané fakultě. Mí profesoři vždycky zdůrazňovali, že toto je jedinečná životní příležitost, protože se o vás a vaši práci upřímně zajímá široké spektrum různých ekonomů. Já měla to velké štěstí, že jsem navštívila opravdu zajímavá místa a potkala řadu inspirativních lidí. Nyní, když je po trhu práce, jsem s výsledkem extrémně spokojená. Nikdy ale nezapomenu, jak stresující celý proces je. Jsem velmi vděčná svému partnerovi, že mne v tomto těžkém období podporoval. 

Jak jste zmínila, letos v létě nastoupím na Barnard College jako Assistant Professor. Barnard je výběrová liberal arts college pro ženy a je součástí Kolumbijské university v New Yorku. Mám velké štěstí, že jsem dostala příležitost přidat se do jejich ekonomického oddělení a přispívat ke kvalitě jejich akademického prostředí. Byla bych moc ráda, kdyby mohla přes svojí zkušenost motivovat další a další studenty, aby zkusili štěstí, zapracovali na sobě a přihlásili se na studijní  nebo výzkumný pobyty na top zahraničních institucích.

Jak trávíte volný čas? Jaké máte koníčky?

Ráda odpočívám aktivně. Baví mě cokoliv od lyžování, turistiky, ježdění na kole po jógu. Můj táta rád říká, že mám jméno po Navrátilové a tak jsem se nedávno dala do zjišťování, jestli lze uplatnit model fixních efektů i pro tenisové dovednosti. Mám toho určitě ještě hodně před sebou, ale ještě se nevzdávám!