Ondro, IES byla na pomyslném začátku Vaší „studijní kariéry“. Co Vás zde nejvíce ovlivnilo a co byste vyzdvihl, jako určující pro Váš další kariérní vývoj?

Když jsem se po gymplu kvůli zájmu o matematiku, společenské dění a angličtinu hlásil v roce 1996 na IES, netušil jsem, co mě tam čeká. Už na přijímačkách mě ale nadchlo, jak široký přehled se od uchazečů očekával na rozdíl od „přeskopírákových“ zkoušek na VŠE. Hned během prvních měsíců studia na IES jsem postupně propadal vášni pro ekonomii coby společenskou vědu, protože jsme se učili chápat, co se dělo v přímém přenosu kolem nás. Právě v tom čase čerstvě sedal prach nad velkou privatizací, byli zrozeni noví kapitalisti od Koženého po Kelnera, proklamovaní liberálové u moci argumentovali, že není dobré privatizovat banky (k tomu nakonec došlo až kolem roku 2000) a že vzniklý kapitálový trh nepotřebuje nezávislý dohled (Komise pro cenné papíry vznikla až v roce 1998). Bujely politické spory o tom, jestli tuneláři jsou tuneláři, a do toho se jako mozaika skládaly zkušenosti dalších zemí s transformací. Inspirováni přednáškami profesorů Kouby, Půlpána, Mlčocha, Mejstříka a dalších jsme tehdy založili studentský E-klub jako diskuzní platformu, kam jsme si zvali tehdejší i již vysloužilé a vlastně i budoucí ministry české vlády, guvernéry ČNB, či zahraniční ekonomy. Skoro vždycky jsme s hosty či jen sami pokračovali někde u piva, pročež si náš ročník vysloužil od profesora Kouby přezdívku Pivní parta. Ty tři roky na IES, to byl prostě intenzivní kvas nejrůznějších úvah a kritického myšlení, který si od té doby nesu s sebou dál.

Po IES jste zamířil na Středoevropskou univerzitu v Budapešti, kde nyní panuje dost velké „zemětřesení“. Jak se na tuto situaci díváte? Jistě to ve Vás probouzí emoce…

Právě v Budapešti velmi přirozeně pokračoval ten kvas a obzor se mi rozšířil o dění v dalších zemích regionu – a to jak na přednáškách, tak u toho piva či spíš skvělého maďarského vína s Rumuny, Bulhary, Maďary, Slováky, Poláky, Rusy či Ukrajinci. CEU je úžasné místo. Potkávají se tam různé národnosti středo- a východoevropského regionu, aby nevyhnutelně zjistily, že společné dědictví Rakousko-Uherska tento region dál zásadně formuje. A potkávají se tu i různé disciplíny společenských věd – od ekonomie přes politologii, mezinárodní vztahy a právo až po historii, studia nacionalismu či gender studies. Představte si, že usednete v jídelně k obědu a u stolu s vámi sedí lidi pěti různých národností, studující pět různých oborů, přičemž všechny pojí hluboký zájem o přerod společnosti z totalitního zřízení na demokracii. Útok, jaký na CEU teď provedla Orbánova vláda, sleduju s velkým znepokojením. Jsem přesvědčený, že CEU to přežije, ale bude mít šrámy a není jisté, zda se nebude muset přesunout někam jinam, což by pro Maďarskou společnost byla obrovská ztráta. (Konec konců to CEU už zažila, když se v první polovině 90. let kvůli nepřízni tehdejší klausovy vlády přestěhovala ze svého původního domova v Praze do Budapešti.) Na druhou stranu ta aktuální situace alespoň přispívá k probuzení Maďarů, nebo alespoň Budapešťanů soudě dle probíhajících demonstrací. Probouzí to i západní svět, aby k Orbánovu stále totalitnějšímu režimu přistoupil razantněji a principiálněji.

V ČSOB jste prošel řadou pozic, nedávno jste byl jmenován výkonným ředitelem oddělení Financí v ČSOB. Jak vnímáte vývoj v bankovnictví, změnilo se zde výrazněji „klima“ v bance od doby Vašeho nástupu v roce 2006?

Ano, situace se změnila dost zásadně. V roce 2006, kdy jsem nastoupil, byl sotva usazený prach z dokončené privatizace českého bankovního sektoru. Například hypoteční byznys byl vlastně pořád ještě v plenkách. Celkový objem poskytnutých úvěrů českým domácnostem a firmám nebyl ani na polovině současného stavu, zatímco marže byly téměř dvojnásobné oproti dnešním. V roce 2009 ochromila celý svět finanční krize a všichni řešili hlavně CDO, CDS nebo sovereign risk. V posledních letech je pro změnu nejskloňovanějším tématem ve finančních službách digitalizace. Pozorujeme změny v chování klientů a do hry vstupují noví globální hráči, jako Facebook, Google, Apple nebo třeba Amazon. Úrokové sazby jsou mimořádně nízké a všechny tyto faktory znamenají nutnost změny obchodního modelu.

Věnoval jste se i výzkumu, na IES jste několik let působil jako odborný asistent. Na co jste se zaměřoval ve svém výzkumu?

V bakalářské práci jsem se pokusil sestavit teoretický model závislosti míry restrukturalizace a následné výkonnosti českých podniků na tom, jakou formou byly privatizovány. V tomto tématu jsem pokračoval i na CEU, kde jsem tyto úvahy posunul dál, více proniknul do existující literatury na toto téma a závislost empiricky zkoumal na reálných podnikových datech. Ten empirický průzkum se však nezaměřil na formy privatizace, ale na to, jaká byla koncentrace vlastnictví. Ukázalo se, že čím větší koncentrace, tím lépe, ale někde mezi 20-ti a 50-ti procenty koncentrace se naopak výkonnost propadala. To se dalo vysvětlit tím, že v podnicích s takovouto strukturou nejvíce bujelo tunelování vlastníky, kteří měli kontrolní, ale zdaleka ne většinový podíl.
Během doktorandského studia jsem se podílel na řadě případových studií podniků v transformaci, nejvíc jsme se však s ex-spolužáky z IES zabývali případem vzestupu a pádu Investiční a poštovní banky (IPB) a navázaného průmyslového impéria. A pak už to bylo hlavně právo a ekonomie, konkrétně ekonomie úpadkového práva. Tím jsem se zabýval i na Harvardu a ve své disertaci. Získaný vhled jsem uplatnil i při práci pro Martina Jahna na Úřadu vlády na reformě insolvenčního práva, která proběhla v roce 2008. To byla úžasná zkušenost.

Jaké máte koníčky? Máte recept na dokonalé odreagování od pracovních stresů?

Nejvíce volného času věnuju své rodině – mám skvělou ženu a tři děti ve věku od tří do deseti let a nehodlám dopustit, aby mi uteklo období jejich dětství a dospívání. Mimo to se od malička věnuju hudbě, konkrétně hře na klarinet a později na bicí. Je to už 12 let, co jsme s kamarády založili kapelu Legendary Buccaneers, ve které hraju právě na bicí a zpívám. Opakovaně se účastníme skvělého festivalu v rumunském Banátu (osobně doporučuji!), vydali jsme jedno album a užili jsme si, jaké to je slyšet se na Radiu 1. Právě vydáváme nový singl a do roka by mohlo být na světě druhé album.