Po IES jste vystudoval ještě dva magisterské programy ve Velké Británii. Co nejdůležitějšího jste si pro následné studium v cizině odnesl z IES?

IES je určitě skvělým základem pro studium v zahraničí. A to platí nejen díky hard skills jako jsou matematika či ekonomie, tak i díky soft skills získané úzkou komunikací s profesorským sborem nebo možností samostatně si plánovat vlastní studium a zaměření. Na druhou stranu mě jak na London School of Economics, tak i posléze na Univerzitě v Readingu, překvapil silný tah na branku studentů a efektivita studia. Z IES jsem byl trošku více zvyklý na snahu chápat širší souvislosti a řekněme více akademický přístup. Třeba už od bakaláře jsme s profesory Koubou a Mejstříkem řešili různé case studies z transformace podniků atd. V Anglii je taková spolupráce představitelná nejdříve v doktorském programu, bakalář i magistr jsou tu brány čistě jako příprava na budoucí povolání.

Na univerzitě v Readingu jste se věnoval oblasti Real Estate, touto oblastí se zabýváte velkou část své kariéry. Připravilo Vás studium na reálné situace v práci, nebo Vám spíš poskytlo teoretický základ, na kterém jste stavěl?

Studium na University of Reading pro mě bylo spíš doplnění teoretických znalostí k praxi. V době zahájení dálkového studia v Readingu jsem již několik let v oblasti realit pracoval, takže jsem měl spíše ambici si v tomto oboru doplnit formou dálkového studia nějaký obecnější přehled. Na obor realit se v Evropě příliš kurzu nespecializuje, univerzita v Readingu je evropskou špičkou, takže volba logicky padla na ni. A přestože bylo studium dálkové, musím přiznat, že zde byly velmi striktní požadavky - objemově značně rozsáhlé domácí práce a závěrečná diplomová práce s důrazem na získávání a zpracování primárních dat. Abychom to studentům z IES ulehčili, dali jsme v roce 2010 dohromady s mým bývalým spolužákem z IES a rovněž absolventem University of Reading Tomášem Jandíkem kurz Real Estate Investments, kde shrnujeme základní poznatky o oceňování a investicích do nemovitostí.

V minulosti jste získával pracovní zkušenosti ve velkých bankách, investičních společnostech ale i na ministerstvu. Která z těchto zkušeností Vás nejvíce ovlivnila a jak?

Každá zkušenost pro mě byla velmi zajímavá a z většiny z nich dodnes v různých situacích čerpám. Navíc přechod mezi soukromou a státní sférou není vždy tak zásadní jak se může zdát. Byrokracie – ať už státní či korporátní - mají mnoho podobného. Je zajímavé sledovat rozhodovací proces v rámci různých institucí a efektivitu tohoto procesu. A pokusit se zjistit, jak v daném rámci dosáhnout nějaké změny či pokroku.

Pro mě osobně byla velkou výzvou práce na ministerstvu financí, kde jsem měl na starosti vyjednávání s Evropskou komisí ohledně veřejných podpor – primárně se jednalo o obhájení způsobu restrukturalizace českého bankovního sektoru v devadesátých letech. To zahrnovalo jak samotné vyjednávání s Evropskou komisí, tak paralelně i některé úpravy balíčků pomoci českým bankám za účasti samotných bank, ČNB a Úřadu pro hospodářskou soutěž. Těch zapojených subjektů tam bylo opravdu hodně, navíc vše v časovém presu před vstupem České republiky do EU. Snaha sladit pozici mnoha různých subjektů a najít vyhovující řešení se velmi podobá i mé současné práci. U větších developerských celků to zdaleka není jen o financích, ale rovněž o komunikaci s veřejností a politiky, architektuře, dlouhodobé udržitelnosti atd.

V Pentě jste zodpovědný za některé její hlavní developerské projekty v Praze. Musíte mít velmi nabitý pracovní program. Jaký je Váš běžný den v práci? Dokážete si najít čas na odpočinek, rodinu, koníčky?

Možná to bude znít jako klišé, ale práce, kterou dělám, je pro mě zároveň i velkým koníčkem. Mám to štěstí, že dělám na některých velkých zajímavých územích, jako je revitalizace bývalé továrny Walter na Praze 5 nebo na plánované výstavbě v okolí Masarykova nádraží v centru Prahy. A přestože nejsem původem z Prahy, postupně se ze mě asi stává pražský patriot. Jednotlivými projekty totiž opravdu žiji. Ono by to asi ani jinak nefungovalo, u takovýchto území je to často běh na velmi dlouhou trať a těch komplikací, které člověka mohou odradit či demotivovat, bývá po cestě poměrně hodně.

Má práce je primárně o koordinaci jednotlivých projektových týmů a komunikaci s vnějším světem, tudíž mám do určité míry volnost jak si svůj denní režim rozvrhu. Můj program bývá poměrně pestrý, člověk za den řeší řadu témat z různých oborů – od technologie budov, urbanismu území, bankovního financování po akvizice nových projektů. Tím, že i svoji práci beru spíš jako běh na delší trať, snažím se také o balanc pracovního a soukromého života. Ale samozřejmě delším večerům v práci či služebním cestám se člověk úplně nevyhne a ty s mým programem dokáží dost zahýbat.

Zmínil jste, že mezi Vaše koníčky patří plachtění a windsurfing. Jak jste se k tomu dostal? Plachtění není úplně masový koníček v České republice. Jaká je Vaše oblíbená lokalita v Česku, kde lze tyto sporty provozovat?

Vždycky jsem měl rád moře, ale příliš mě nebaví jen tak u něj ležet. Výsledkem je, že se zajímám o všechny možné mořské a přímořské aktivity – beach volleyballem počínaje a plachtěním či wind/kite-surfingem konče. Na poslední dovolené jsem si konečně udělal i potápěčský průkaz, takže můžu konečně doplnit i podmořské aktivity… V Česku těch lokalit na vodní sporty tolik nevyužívám, kromě Novomlýnských nádrží na Moravě pak spíš raději vyjedu na trénink na wakeboardu na Zlatých pískách u Bratislavy, kde je ohromnou výhodou i skvělý bar hned u začátku wakeboard vleku :-)