Jste partnerem ve společnosti Grant Thornton Advisory, mezi Vaše zaměstnance patří i současní studenti IES. Jsou jiní ve srovnání s Vámi, když si vzpomenete na svá studentská léta?

Určitě! Z mého pohledu jsou lépe připravení a mají vyšší sebevědomí, než jsme měli my. Je jasně vidět, že možnost cestování, výměnných pobytů a stáží v zahraničí dává současným studentům lepší výchozí podmínky pro uplatnění na trhu práce. Takové možnosti za nás nebyly. Další rozdíl vidím v tom, že současná doba nahrává mladým talentům, a to díky převisu poptávky nad nabídkou na trhu práce. Sehnat kvalitní členy týmu je čím dál tím složitější. Na straně druhé mají někteří kandidáti z řad studentů přehnané sebevědomí a hned se vidí jako manažeři. To si ze svých studentských dob nepamatuji. Brali jsme to tak, že je potřeba si vše odpracovat a pak teprve začít stoupat po pomyslném žebříčku směrem nahoru. Můj názor je takový, že není kam pospíchat, a stále platí a platit i bude rčení „pospíchej pomalu.“

Sbíral jste pracovní zkušenosti ve velkých podnicích jako Telefonica, IPB nebo Česká pošta. Jak se Vám nyní pracuje ve výrazně menší firmě (GTA)? Pociťujete rozdíl? (Myslím tím menší, co do počtu zaměstnanců v České republice….)

Vše je o lidech. Čím více lidí, tím více názorů a logicky i konfliktů. Velké korporátní firmy jsou řízeny složitými procesy, které často omezují kreativitu a stírají základní hodnoty, na kterých firma stojí. Neříkám, že v „korporátu“ je vše špatně (určitě ne, nabízí spoustu možností pro kariérní růst, poskytuje jistotu, zázemí, atd.), ale na základě svých zkušeností jsem rád, že jsem tam, kde jsem. Už nejsme zas tak malá společnost, ale stále se nám daří držet základní hodnoty, které jsme si při založení firmy definovali. Při hledání nových kolegů si vybíráme nejen dle jejich znalostí a zkušeností, ale i na základě toho, jak nám daný kandidát zapadne do týmu a jak moc je „kompatibilní“ se stávajícím týmem a našimi hodnotami. Stále platí, že jako tým táhneme za jeden provaz a toho je třeba si vážit.

V současné době rozjíždíte start-up na Slovensku. Co je pro Vás na této práci nové? Které zkušenosti z dosavadní práce naopak využíváte?

Od prosince minulého roku připravujeme na Slovensku vybudování nové celoplošné mobilní sítě na technologii Sigfox, která je specifická tím, že nebude určená na telefonování, ani pro klasické připojení na internet. Je určená primárně pro B2B segment Internetu věcí. Umožňuje to zajištění velmi spolehlivé a bezpečné komunikace věcí, senzorů a zařízení, které bez závislosti na elektřině vydrží na bateriích pět až patnáct let. Toto díky nízké ceně umožňuje nasazení miliónů zařízení. Nad jejich daty se následně staví aplikace, případně se integrují do podnikových systémů. V současné době jsme ve stádiu pilotního provozu a připravujeme roll-up sítě.

A které zkušenosti využívám – jedná se zejména, po 8 letech v poradenství, o vybudovanou síť kontaktů na klienty, z nichž velká část jsou potenciální zákazníci, a to považuji za hlavní přínos, protože budeme pouze tak úspěšní, kolik řešení zákazníkům prodáme . A obecně většina nových firem (start-upů) končí právě na schopnosti, resp. neschopnosti své nápady prodat.

Nové je být skutečně na začátku, kdy v pár lidech stojíte v prázdné společnosti a začínáte ji budovat od prvního zaměstnance, vybíráte, kam investujete první peníze, řešíte, zda je čas budovat firmu nebo se necháte zahltit obchodem a zákazníky. Ti jsou sice důležití, ale za pár měsíců vás doběhne, že jste zanedbali rozjezd firmy a nastavení procesů. To paradoxně začne zpomalovat možnost vše úspěšně dotahovat …..

Jaký je Váš recept na vyčištění hlavy od pracovních povinností?

Nevím, zda za to mohla krize „středního“ věku, ale před lety jsem se zamiloval do dlouhého triatlonu. Baví mě zejména komplexnost spojení 3 sportů (a fakt, že stačí každý umět defacto průměrně :-)). Je taky potřeba doplnit trénink o celou řadu dalších aktivit, jako jsou běžky, jóga, posilovna … Prostě člověk se nikdy nenudí díky pestrosti a rozmanitosti. Navíc je tento sport plný naprosto úžasných lidí.

Jaké jsou Vaše sportovní sny?

Každý se chce kvalifikovat na Hawai (pozn. vyhlášený hawaiský Ironman) a nevěřím, že někdo ne. Na druhou stranu kombinace práce – tréninku – rodiny, kterou nechci zanedbávat, je začarovaný kruh, kdy si je třeba reálně uvědomit reálné šance. Do té doby mi bude stačit mít kolem lidi, co mám, užívat si tréninky a atmosféru na závodech a popravdě to je vlastně to, proč to dělám.