Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na IES?

Abych byla zcela upřímná, ani se nepamatuji, který předmět mě nejvíc bavil, když jsem studovala. Když se na to ale dívám zpětně, tak rozhodně nejvíce oceňuji matematiku s profesorem Kalendou. Ne, že bych nutně využila všechny “hard skills”, které jsem se při těchto hodinách naučila, ale myslím, že “soft skills”, které jsem zde pochytila, zejména vytrvalost a houževnatost, pro mě byly, a vlastně pořád jsou, mnohem důležitější.

Studium všech těch matematických důkazů ve tři ráno týdny před zkouškou, pokusy důkazy rozlousknout, to vše bylo dost náročné, ale užívala jsem si ten pocit, když mi to konečně docvaklo. Myslím, že to vlastně byla jedna z věcí, které mne po letech přivedla ke consultingu. Představa, že řeším nejsložitější problémy, kterým klienti čelí, mě velmi zaujala. A byly to ta samá vytrvalost a houževnatost, které mi později pomohly být úspěšná (nejen) v McKinsey. Nevzdávat se, i když se problémy zdají být neřešitelné, dívat se na ně z různých úhlů do té chvíle, než najdu ten správný přístup, a to bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá.

V současnosti studujete program MBA na Harvard Business School (HBS). Jaký je hlavní rozdíl mezi IES, HBS a Vaším magisterským studiem na University of St. Gallen (HSG)?

Největší rozdíl mezi IES a HBS (kdy HSG je charakterem blíže IES) je podle mne v přijímacím řízení a úspěšnosti studentů, když už jednou byli přijati. Stále si živě pamatuji, kolik z mých kamarádů na IES vypadlo zejména díky matematice. Vždycky jsme říkali, že na IES jste opravdu přijatí, až když uděláte zkoušku z Matematiky I. HBS je v tomto ohledu úplně jiné – jestliže Vás přijmou, je extrémně složité propadnout. Jestliže student začne zaostávat (nebo jen začne mít pocit, že mu to nejde), Student Services (něco jako studijní oddělení) zasype studenta dodatečnou podporou, ať už se jedná o schůzky s pedagogy, opakovacími hodinami, nebo individuálním doučováním tak, aby se zajistilo, že student vše dožene. Je jasné, že škola si toto může dovolit, protože má dost (finančních) zdrojů – ať už se jedná o dary od absolventů, či vysoké školné (v současné době okolo 75 tisíc dolarů ročně). Ale není to jen o penězích, je to o přístupu. Přijímací řízení je extrémně náročné, a tak HBS věří, že kdokoliv, kdo byl přijat, má na to titul dostudovat.

Hodnotící systém je taktéž založený na tomto přístupu. Typicky je dvousložkový, 50 % hodnocení je na základě zapojování se do hodiny a 50 % na základě zkoušky (která je případovou studií). Rozložení známek v rámci třídy je dane "nucenou" křivkou. Profesoři také mohou udělit čtyřku – nechat propadnout – ale myslím, že to bych musela zmeškat víc jak polovinu hodin (docházka je povinná), často chodit nepřipravená (což je testováno tzv. „cold calls“ na začátku každé hodiny), nebo se neobjevit bez omluvy na závěrečné zkoušce.

Jestliže student dostane trojku z více než poloviny svých kurzů (pouze 15 % studentů z každého kurzu dostane trojky), on nebo ona musí podstoupit přezkoumaní akademickou radou, která někdy může rozhodnout, že dotyčný/á musí získat nějaké další praktické zkušenosti , než se bude moci vrátit ke studiu MBA. Neznám nikoho z ročníku, kdo by toto musel podstoupit, avšak je pravda, že nás v ročníku bylo 900 lidí – což je další velký rozdíl oproti IES – takže vlastně znám jen malou část spolužáků.

Strávila jste poměrně dlouhou dobu v McKinsey. Co je nejdůležitější věc, kterou jste se v této společnosti naučila?

Vtipné, že se ptáte. Tohle je něco, o čem jsem nedávno, když jsem začínala mou letní stáž, uvažovala.

Když jste v McKinsey, tak se učíte velkou spoustu věcí, ale není snadné říci, co přesně ta “ spousta” je. Já osobně se často sama sebe ptala, kolik a co konkrétně jsem se učila, možná jsem občas byla i trochu nespokojená se svým posunem. Nyní, když jsem začala stáž v odvětví, o kterém nevím absolutně nic, jsem si začala vážit svého času v McKinsey daleko více. Kdybych měla zmínit jen jednu věc, kterou jsem se tam během mého působení naučila, určitě to bude strukturování a rozkládání problémů na menší části, které samy o sobě jsou řešitelné, i když problém jako takový může působit nepřekonatelně. Ještě o tom, co dělám teď v létě, budeme mluvit, ale ve zkratce – za tu krátkou dobu, co jsem ve společnosti, jsem získala vhled do nejasně definovaného problému společnosti, například skrz rozhovory s řadou klíčových lidí napříč odděleními a rozložila jsem problém na řadu konkrétních částí, které jsem jednu po druhé začala řešit. Může to znít jednoduše, ale myslím, že najít praktickou cestu jak k řešení problému přistoupit je obvykle velkou částí toho řešení…

Pracovala jste v divizi McKinsey New Ventures v New Yorku. Můžete vybrat nějaký projekt, který vás nejvíce ovlivnil?

Když jsem byla v New Yorku a pracovala pro McKinsey New Ventures (inovační větev společnosti McKinsey), měla jsem “vnitřní” roli. Znamená to, že jsem během té doby nepracovala na žádném klientském projektu. Pracovala jsem v akcelerátorové větvi New Ventures, nebo přesněji, pomáhala jsem akcelerátor dát dohromady. Stejně jako mnoho jiných společností se i společnost McKinsey snaží přicházet s novými, inovativními nápady, aby mohla lépe sloužit svým klientům. Aby toto usnadnila, vytvořila vlastni akcelerátor pro interní inovace. Akcelerátor umožňuje lidem z McKinsey, kteří mají zajímavé nápady, aby si dali pauzu od svých standardních pracovních povinností (při zachování svých platů), dostali od firmy finanční prostředky a strávili několik měsíců rozvíjením své myšlenky do skutečného "start-upu" (tzv. "Solution"). Moje role nebyla zas tak ”wow”, jak by se mohlo zdát. Naplň mojí práce spočívala v řešení každodenních problémů (většinou skrze navrhování a zdokonalování procesů), ale co jsem si opravdu užívala, byla reálna implementace mých doporučení, a nejen radění ostatním, co myslím, že by měli udělat. Asi nejvíce mě bavil projekt, na kterém jsem pracovala s lidmi z různých funkcí New Ventures (od HR k technologiím) a s mnoha "zakladateli", a v rámci kterého jsme společně dávali dohromady velký přehled o „best practices“ a všech hlavních zdrojích, které mají start-upy k dispozici, aby mohli své nápady testovat a rozšiřovat mnohem rychleji, a tím pádem zvýšit své šance na úspěch.

V současné době jste na stáži ve společnosti Joe & The Juice v Dánsku. Co přesně děláte na pozici Strategy and Business Development intern?

Vzhledem k tomu, že většina lidí pravděpodobně ještě neslyšela název společnosti - Joe & The Juice je dánský řetězec barů s čerstvými džusy. Není to vyloženě start-up, jak se mnozí lidé domnívají, protože se o společnosti slyšeli až v poslední době. Společnost před dvěma týdny oslavila šestnácté narozeniny. Společnost však rychle roste, zejména poté, co získala finanční prostředky od General Atlantic na expanzi v USA. V tomto roce otevírají kolem 50 barů (jak nazývají své obchody) a očekávají, že dosáhnou 300 barů po celém světě.

Společnost má zajímavý profil zaměstnanců. V podstatě nenabírají externě zaměstnance do vedoucích ani administrativních pozic, ale spíše povyšují lidi z jejich barů (ano, existuje několik výjimek, jako já, ale můžete je počítat na prstech). Dokonce i CEO, COO a CFO začínali jako zaměstnanci (“juicers”) v jednom z barů. Jejich celá filosofie se točí právě kolem těchto “juicers” a jak je udělat co nejspokojenější, dát jim smysluplnou práci a spoustu svobody v tom, jak komunikují se zákazníky, což by v důsledku mělo zvýšit spokojenost zákazníku (a tím pádem zvýšit zisky).

V současné době pracuji právě na smysluplnosti práce. Pomáhám společnosti vymýšlet, jak propracovat způsob, jak smysluplnost měřit a komunikovat investorům. Na základě těchto propracovanějších měření pak společnost může smysluplnost práce vylepšovat a tím vylepšovat i výkon jednotlivých barů.

Druhá věc, na které pracuji, s tímto tématem také souvisí a týká se vzdělávání. Mnoho zaměstnanců přichází do společnosti v poměrně mladém věku (někdy dokonce i na střední škole) a bez pokročilého formálního vzdělání, a proto je pro ně vzdělávání se při práci mimořádně důležité. Joe & The Juice proto vytvářejí něco, co nazývá "Joe University". Já pomáhám definovat jednotlivé části vzdělávacího plánu a potřebné dovednosti, které mohou v důsledku vést ke zvýšeni smysluplnosti práce (například skrz vylepšení manažerských schopností vedoucích barů).

Mohla byste nám říct, co děláte ve volném čase? Máte vůbec nějaký? Jak relaxujete?

Teď, když jsem opět studentka, bych pravděpodobně měla mít více volného času, že? No, ne tak úplně. Dokonce i na HBS jsem byla většinou docela zaneprázdněná, pravděpodobně proto, že jsem za poslední rok strávila značnou část svého volného času cestováním se spolužáky. Využívala jsem pestrost školy - řada spolužáků organizuje výlety, aby nám ukázala část své země. Cestování bylo vždy mou vášní, takže jsem si opravdu užívala, že znovu cestuji jen pro zábavu, a ne kvůli práci. Kromě pobytu v USA a v Evropě jsem od ledna měla možnost navštívit Jihoafrickou republiku, Indii a Japonsko. V průběhu léta ještě plánuji cestu do několika Středoafrických zemí a na Blízký východ.

Když necestuji, pravděpodobně mě najdete buď u vaření, stavění lega / puzzle nebo čtení. Baví mě experimentovat s novými recepty a také znovu vytvářet své oblíbené pokrmy, které jsem ochutnala při cestování. Navíc, krájení zeleniny spojené s popíjením dobrého vína je pro mě tak nějak zvláštně uklidňující a relaxující. Čtení je něco, co se v poslední době snažím více zařadit do svého rozvrhu. Jako dítě jsem bývala obrovským čtenářem, ale v posledních letech jsem se jen těžko soustředila na náročnější knihy. Toto léto jsem začala číst Vojnu a mír, takže jsem zvědavá, jak daleko se skutečně dostanu předtím, než se vrátím do školy.