Tomáš Hruda pochází z Brna a na IES studoval v letech 1995 až 2000. Kromě magisterského titulu z IES, získal druhý z IPS FSV UK, kde vystudoval obor Mezinárodní vztahy.


Hned po škole začal pracovat v CzechInvestu, kde se věnoval jako projektový manažer investičním projektům, konkrétně například TPCA. Od roku 2003 celé oddělení řídil. V roce 2005 krátce vedl zahraniční zastoupení v Japonsku, ale záhy byl jmenován generálním ředitelem CzechInvestu. V roce 2007 Tomáš nastoupil jako viceprezident pro rakouskou banku Constantia Privatbank AG, o dva roky později začal šéfovat Středoevropskému technologickému institutu CEITEC, jednomu z největších výzkumných center v České republice. V roce 2012 byl na ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy jmenován náměstkem pro vysoké školy a výzkum, kde působil až do roku 2014. Poté odešel na rodičovskou dovolenou, aby se věnoval svým dětem, a v roce 2015 spoluzaložil projekt Education Republic, který se zabývá vzděláváním, a zde působí dodnes.

Tomáš má 3 děti a ve volném čase relaxuje pobytem v přírodě nebo návštěvou divadla.

Tomáši, v současné době se věnujete hodně svému projektu Education Republic, jakou dovednost/ znalost /známost z IES zde nejvíce zúročujete?

Jde spíše o “vedlejší produkty” studia. Nejvíce asi rychlou orientaci v čase a prostoru a sebedůvěru. Jakmile zvládnete zkoušku z matematiky, tak už víte, že není problém, který by se nedal vyřešit. A čerpáte z toho celý život. Na FSV jsem oceňoval podnětnost prostředí a důvěru ve schopnosti studentů. Jelikož se vzdělávání věnuji, tak s odstupem času samozřejmě vnímám určité organizační a didaktické nedostatky, ale rozhodně si myslím, že IES byl v dané době o velký krok napřed. To nejzásadnější byl asi respekt ke studentům, který jsem vnímal jako podstatně větší než jinde. To asi vyplývalo z faktu, že na IES byli učitelé většinou skutečné osobnosti, odborně i lidsky.

Jak jsem již zmínila, nyní Vás zaměstnává hlavně Education Republic. Co je posláním, cílem tohoto projektu a jak vlastně vznikl?

Změnit svět vzdělávání. Osvobodit se od dogmat, která jsou v dnešní době směšná nebo dokonce škodlivá. Místo honby za papírem skutečné kompetence a návyky. Převzít odpovědnost za své vzdělávání, otočit role. Student je klient, nikoliv poslušná nicka, která v předklonu skládá nějaké zkoušky.

Je třeba dramaticky zvýšit průchodnost systému a soustředit se na rozvoj talentu nezávisle na jeho velikosti. V dnešním systému fakticky vytváříme překážky, abychom mohli rozhodnout, kdo bude mít právo se vzdělávat. Kolik lidských osudů jsme zkomplikovali spoustou neuvěřitelných nesmyslů, které se standardně vyučují a zkoušejí např. v češtině? Jsou absolutně k ničemu, jen vytvářejí bariéru. Kolik bylo dětí, které měly obrovský talent v matematice, ale nezvládly v diktátu slovo, které často slyšely poprvé a také naposled v životě? Jaký má tohle smysl? Jinými slovy: měli bychom se soustředit na rozvoj talentu a neřešit jeho velikost. Netřídit, ale pomáhat všem dosáhnout svého maxima. Diferencovat výuku.

Také je třeba zvýšit efektivitu vzdělávání. Rozdíly jsou propastné. Od škol, kde si děti již ze školy v pohodě odnášejí vše, co potřebují, až po školy, kde pasivně protrpí nejaktivnější část dne a vše se fakticky učí doma na úkor ostatních věcí. A ještě se přitom učí ty nejméně důležité věci, klíčové kompetence a návyky si neodnesou.

Pokud bychom se zvládli posunout se v těchto hlavních bodech, bude to malá vzdělávací revoluce. Stejně jako ta zemědelská uvolnila obrovské množství potenciálu a postupně vedla k itelektuálnímu a ekonomickému rozmachu. Můžeme to zopakovat, vše potřebné tu už dávno je, jen chybí vůle vystoupit ze setrvačnosti.

Vaše kariéra po vysoké škole směřovala spíše businessovým směrem. Jaký byl ten rozhodující moment, který určil, že se budete věnovat školství a vzdělávání?

Prvním momentem byl inzerát CzechInvestu na nástěnce v Opletalce. Po pěti letech jsem byl generálním ředitelem se zodpovědností za 300 lidí. Taková kariérní jízda dává samozřejmě intenzivní růstové podněty a dá člověku i náhled, jak tenhle stát pracuje. Jak a kde se reálně rozhoduje, jak to celé soukolí vlastně funguje. Tím, že jsem si nakrmil ego v takto útlém věku, dospěl jsem dříve i do momentu, kdy je pro člověka důležité dělat svobodně smysluplné věci. No a vzdělávání je s odstupem největší multiplikátor. Platí to v businessu i na úrovni celého státu.Takže když si takhle přemýšlíte, co by mělo největší dopad, skončíte u vzdělávání. A zkušenosti použijete k tomu, že rozpoznáte ty hlavní systémové páky a ty se pak můžete pokusit ovlivňovat, aby v souhrnu vedly k žádoucímu výsledku. Jsem vděčný osudu, že jsem mohl poznat svět soukromý a veřejný. Každý by si to měl zažít. Nikdo by pak nenaletěl na nesmysly typu řídit stát jako firmu.

Jak byste zhodnotil efektivitu vzdělávání v současném školství? Má obyčejné dítě rodičů střední třídy, kteří však nevybírají nějakou lepší školu, ale pošlou dítě do nejbližší “základky” horší šance pro uplatnění v životě než dítě rodičů, kteří o škole přemýšlí, a dají své děti na nějakou „speciální školu“ (Waldorfskou, Scio, nebo jinou, třeba s rozšířenou výukou jazyků)? Je podle Vás víc determinující základní, nebo střední škola?

V průměru je efektivita dost tristní, způsobem i obsahem. Vliv rodičů je proto zásadní. Když se orientují, vědí i co mají kompenzovat. Často to jde totiž ruku v ruce. Záleží jakým vzorem jste a co o vzdělávání víte. Rodiče, kteří mají přehled, zájem a uvědomují si význam toho, čím děti procházejí, se také daleko více věnují výběru školy samotné. Zpravidla je tu tedy určitá synergie a děti z takových rodin mají samozřejmě obrovskou výhodu. Doba je stále rychlejší, stále více odhaluje rozdíly zejména v postojích a návycích. Ty zdravé jsou daleko větší výhodou než kdysi. Jste o dost více odolní vůči nástrahám digitálního věku a navíc daleko lépe využijete příležitostí, které přinášejí. Rozhodně ale neplatí, že dobrá či špatná škola se pozná podle toho, co má v názvu nebo podle toho, k čemu se hlásí. Je spousta dobrých státních škol i spousta experimentů, kde to sice myslí dobře, ale úplně nevědí, co vlastně s dětmi dělají.

Jak vnímáte současnou situaci, kdy se řada rodičů dostala do role učitelů a nedobrovolného home schoolingu? Sám toto, předpokládám, prožíváte i s Vaší rodinou, jak to zvládáte?

Díky za to. Mnozí rodiče mají skvělou příležitost pochopit, o co ve vzdělávání skutečně jde. Dnešní situace hezky odhalila rozdíly mezi školami, jsou nyní více vidět. Děti, které měly již před pandemií velký prostor pro uplatnění své vlastní odpovědnosti, žádné problémy nemají a většinu zvládnou s naprostým nadhledem. Ty ostatní se s tím dost perou a smysl vzdělávání jim pořád uniká. Všichni by měli pochopit, že když se změní okolnosti, tak je nesmyslné snažit se doma napodobovat školu, ale dělat naopak to, co se doma učí lépe než ve škole. Prostě dělat to, co dává v dané situaci největší smysl s ohledem na dlouhodobý rozvoj. Učit se nazpaměť dělení šišek přes internet to rozhodně není.

Už dlouho se mluví o tom, že je nutné školství reformovat a změnit celkový systém vzdělávání, myslíte, že pandemie koronaviru urychlí tyto systémové změny v Česku?

Mnozí rodiče si díky tomu uvědomí, jak absurdně zastaralá je výuka na některých školách a jak neefektivní to celé je. Stále je mnoho škol, kde je to jen setrvačnost s minimálním přínosem. A také se ukázalo, že najednou lze spoustu věcí dělat jinak. Z pohledu digitalizace přinesla krize samozřejmě obrovský skok kupředu. Jak bude tento podnět využit teprve uvidíme, ale jsem v tomto směru spíše optimista.

Co Vás baví, když se nevěnujete vzdělávání? Máte nějaký osvědčený recept na relaxaci a vyčištění hlavy?

Dobré divadlo, tam se musíte uvolnit, jinak z toho nic nemáte. A jinak děti, les a piškvorky.