Jihočeský rodák Tomáš Roubal ukončil magisterské studium na IES v roce 2005. Během studia strávil v rámci výměnných programů semestr ve Finsku na Hanken School of Economics a poté další na Friedrich-Schiller-Universität v německé Jeně. Na těchto studijních pobytech se zaměřoval zejména na problematiku zdravotnictví, čemuž se věnoval i ve svém studiu na Univerzitě v New Orleans. Ekonomice zdravotnictví ostatně Tomáš zasvětil svou dosavadní kariéru. Po návratu z USA působil na Ministerstvu zdravotnictví – nejprve jako hlavní analytik, poté projektový manažer, poradce ministra a jako vedoucí odboru Dohledu nad zdravotními pojišťovnami. V roce 2012 absolvoval půlroční stáž v OECD v Paříži. Od roku 2013 pracuje ve Světové zdravotnické organizaci jako ekonom a žije v Jihoafrické republice, v Pretorii. Volný čas tráví Tomáš čtením knih, rád jezdí na kole a pravidelně cvičí Iyengar jógu. Baví ho také cestování, nyní nejvíce zpátky doma, v Čechách.

Téměř celou svou kariéru se zaměřujete na zdravotnictví. Čím nejvíc Vám v této oblasti pomohlo studium na IES?

IES mi dala 2 věci – základy ekonomie a schopnost ekonomického myšlení a velmi dobrou síť kontaktů. Jelikož v Česku není možné studovat ekonomii zdravotnictví, těžil jsem ze zkušeností a znalostí získaných na studijních pobytech ve Finsku, Německu a USA. Základy teoretické ekonomie jsem tam rozvíjel právě v oblasti zdravotnictví. Téměř nikdo v Česku se tomu nevěnoval a bylo jednoduché se dostat k zajímavým projektům, například v rámci zpracování diplomové práce, v níž jsem analyzoval systém financování nemocnic v ČR. Díky ní a doporučení z IES jsem se pak dostal na Ministerstvo zdravotnictví.

Jak jste se dostal k práci ve Světové zdravotnické organizaci? Máte nějaké doporučení pro zájemce o práci v organizaci tohoto formátu?

I přes celosvětovou konkurenci zájemců o pozice ve WHO existuje několik způsobů, jak se do tohoto uzavřené světa dostat. Už během studia se můžete přihlásit na stáž nebo na pozici dobrovolníka. Je třeba sledovat aktuální nabídky na jejich webových stránkách a poslat svůj životopis či motivační dopis. Je dobré postavit svou diplomovou práci na skutečných datech, spolupracovat s ministerstvem a pokusit se navrhnout inovativní řešení daného problému. Mezinárodní organizace totiž oceňují zkušenosti z vládního sektoru a z výzkumu. Důležitá je také ochota se učit a být zvídavý.
Moje cesta do WHO vedla přes doporučení z OECD. S OECD jsem spolupracoval jako expert zastupující Ministerstvo zdravotnictví po několik let. V roce 2012 jsem tam vyjel na půlroční stáž a tam si mne všimli kolegové, od kterých jsem dostal doporučení.

Několik měsíců jste pracoval v OECD. Jak hodnotíte tuto zkušenost? Je práce pro tuto organizaci výrazně jiná než pro WHO?

Pracovní prostředí v OECD je dynamické a inspirující. Potkáte zde řadu zajímavých lidí z celého světa a na jednáních se probírají aktuální ekonomické problémy. OECD analyzuje a srovnává veřejné politiky z celého světa, což poskytuje ideální prostor pro učení se z chyb a úspěchů ostatních. Tuto zkušenost bych doporučil každému, kdo chce pracovat ve veřejné správě.
WHO v Jihoafrické republice je součástí Afrického regionu WHO, což je oblast zásadně kulturně odlišná od zemí OECD. Lidé zde mají trochu jiné pracovní návyky a jinak komunikují. Pracuji pro místní pobočku WHO v Jihoafrické republice, kde přímo podporujeme vládu v jejich snahách o zvýšení dostupnosti zdravotní péče. Spolupracuji s Ministerstvem zdravotnictví a dalšími experty z místních univerzit na velmi konkrétních reformních projektech. V současné době například porovnáváme ceny v nemocnicích, reformujeme platby praktickým lékařům, zavádíme monitoring peněžních toků, počítáme poptávkovou elasticitu na cenu alkoholu nebo měříme výši spoluúčasti pacientů na zdravotní péči. Práce v OECD je podobná práci v centrále WHO, kde se také zejména srovnávají mezinárodní systémy a tvoří globální strategie.

Žijete nyní v Jihoafrické republice, jak byste zhodnotil tamní pracovní podmínky a celkové podmínky pro život?

V Jihoafrické republice se setkávají a vedle sebe spolu „přežívají“ velmi bohatí a velmi chudí lidé. Globální konzumní kultura bohaté třídy se tu dostává do přímého vztahu s africkými tradicemi a kulturou. Apartheid zanechal hluboké jizvy v důvěře mezi lidmi a oni si jsou pořád velmi daleko. Asi nejvíce deprimující pro mne je vidět tu chudobu na skoro každém kroku. Na druhou stranu obdivuji jejich pulzující občanskou společnost, progresivní Ústavu a ctižádostivou střední třídu integrovanou do globální diskuse. Jihoafrická republika mluví za africký kontinent, je zde mnoho vědců na špičkové úrovni, soukromý zdravotnický sektor je největší na světě.
Pracovní podmínky jsou tu podle mého názoru asi ty nejlepší v rámci afrického kontinentu. Je tu ideální místo pro výzkum problémů rozvojového i rozvinutého světa.

Uvažujete v budoucnu o návratu do České republiky, nebo spíš plánujete žít v cizině?

Nikdy jsem neplánoval opustit Českou republiku natrvalo. V dlouhodobém výhledu bych se chtěl vrátit domů, ale zatím si vážím této příležitosti pracovat pro WHO. Otevírají se mi další možnosti jak v rámci WHO, tak případně v jiných mezinárodních organizací, takže zatím nemám konkrétní plán.

Máte v Jihoafrické republice možnost cestovat? Oblíbil jste si nějaké místo?

Jihoafrická republika je obrovská země a ze všech afrikých států má nejlepší infrastrukturu, takže se tu dá velmi snadno cestovat. Je tu téměř všechno, Západní Kapsko je překrásná vinařská oblast, u pláží Indického oceánu se dá koupat celý rok, Kruger Park je jedna z největších rezervací s divokou zvěří na světě, poušť Kalahari začíná hned za rohem, nemluvě o Dračích horách... Mým oblíbeným místem je Stellenbosch, srdce zmíněného vinařského regionu celé obklopené nádhernou přírodou. Je to odtud 20 minut autem na pláž, do Kapského města nebo do hor. Pro studijní pobyt bych všem doporučil University of Cape Town.