Václave, po IES jste nastoupil na Oxford. Co vás zde nejvíc překvapilo, bylo něco, co jste po zkušenostech s českou univerzitou čekal jiné?

Dvoucentimetrové mezery v okenních rámech se asi nepočítají, že? Ne vážně, kromě obvyklých anglických zvláštností, jako je posedlost trávníkem, konverzace o počasí nebo chybějící izolace v domech, mne nejvíce udivilo množství osobního zájmu a času, který do nás oxfordští profesoři investovali. Každé dva týdny jsme měli soukromou 90minutovou konzultaci se světoznámým profesorem, se kterým jsme diskutovali naše eseje, kurikulum, ale i osobní témata. Toto je něco, čemu se české školy nemohou vyrovnat.

Jak se dá pro českého studenta ufinancovat studium na tak prestižní anglické škole?

Je několik možností. Za prvé, ty prestižnější univerzity obvykle mají široké množství stipendijních programů, typicky širší než ty méně známé školy. I když v 99 % případů pravděpodobně nebudete splňovat podmínky pro stipendium, ve zbývajícím 1 % už není při daných omezeních tak velká konkurence a já potkal řadu lidí, kteří podobná stipendia získali. Za druhé, existuje řada českých stipendijních programů – například Krsek, Bakala, Kellner, které nabízí stipendium pro studenty hlásící se na ty nejprestižnější zahraniční univerzity. Za třetí, mnoho studentů si bere půjčku (státní nebo bankovní), aby byli schopni zaplatit bakalářské nebo magisterské studium. V neposlední řadě se studenti spoléhají na financování ze strany své rodiny. 

Poplatky za studium jsou velmi vysoké, ale liší se podle programu a očekávaného platu po ukončení daného programu. Takže studenti financí mohou třeba zaplatit pětkrát vyšší školné než student, co studuje historii.

Pracujete jako Associate ve společnosti McKinsey, firmě, která je známá svým náročným pracovním tempem. Jak zvládáte vysokou vytíženost? Co zde pro vás bylo (je) největší výzvou?

V první řadě musím říci, že životní styl se mi v posledních letech výrazně zlepšil. Pracuji nyní denně méně hodin, než kolik jsem pracoval před pěti lety během stáže. Časy se mění a i McKinsey je odrazem této změny. Řada čerstvých absolventů už nehodlá zasvětit celých 5 dnů v týdnu práci a chtějí dělat i řadu věcí mimo. Jestliže chceme přilákat ty nejlepší talenty, změna je nevyhnutelná.

Nicméně stále to není práce od 9 do 5. K tomu, abych zůstal efektivní a fungoval mnoho hodin, mi hodně pomáhá flexibilita. Když si můžu ráno nebo v podvečer zasportovat nebo se stavit domů na večeři, dokážu být produktivní ve zbývajícím čase. Také je třeba říci, že pracujeme s řadou velmi zajímavých lidí a organizací, se kterými řešíme opravdu zajímavá témata, což pomáhá udržet moji pozornost.

Největší výzvou pro mne bylo přežít několik prvních měsíců. Zrovna jsem se vrátil z výzkumného projektu v Etiopii, nebyl jsem si úplně jistý, jestli chci pracovat pro velké korporace a najednou jsem byl uvržen do obří transformace, v odvětví, o kterém jsem nic nevěděl, a s lidmi, které jsem neznal. Časem jsem si na tohle zvyknul a naučil jsem se, jak být rychle přínosný týmu i klientovi. V tu dobu jsem byl ale nezkušený a neměl jsem představu, co dělat. Naštěstí mne tým podržel a pomohl mi překonat prvních pár týdnů.

Část své konzultantské kariéry jste strávil v Africe v Etiopii, čím Vás tamní život překvapil a jak se vám v Africe žilo?

Já jsem se přesunul do etiopské kanceláře McKinsey dva roky po ukončení výzkumu v Ghaně a Etiopii. Kulturní šok proto pro mne napodruhé už nebyl tak veliký. Což nemohu říci o své přítelkyni, která za mnou přijela do Addis v průběhu velmi nepříjemného období dešťů. Přesto jsem byl překvapený tempem změn, které se dějí na africkém kontinentu. Za dva roky, co jsem byl pryč z Addis, Etiopie otevřela první městskou „tramvajovou“ dopravu v subsaharské Africe, postavila novou železniční trať do Djibouti, vytvořila stovky kilometrů distribuční sítě elektřiny. Na každém kroku v Addis je vidět, že místo slumů vznikají nové obchodní domy, ale souvisí s tím bohužel i třeba to, že můj oblíbený bar nahradí kancelářské budovy.

Většinu času v Etiopii jsem si užíval, navíc dopad činností, které děláte v rozvíjejících se zemích, je neporovnatelný s tím, jaký je v rozvinutých zemích. Spoluprací s vedoucími osobnostmi státu můžete dosáhnout změny v růstové trajektorii země a zajistit pozitivní dopad na místní obyvatele. Na druhou stranu, život mimo práci je trochu plošší. Addis má dobré restaurace a bary. Ale jestli jste rádi v přírodě, tak nejbližší les je tři hodiny cesty skrze ucpané, znečištěné ulice.

Jaké jsou Vaše koníčky, čím relaxujete?

Jsem „outdoorový introvert“. Takže trávit svůj čas chozením po horách s několika přáteli mi umožňuje se dát dohromady mentálně i fyzicky. Navíc jsem si navykl brát si mezi projekty neplacené volno, což mi umožňuje stihnout zajímavé aktivity mimo práci a zůstat spokojený.