Zuzana Posoldová, rodným jménem Tóthová, pochází z Nových Zámků na Slovensku. Studium na IES ukončila v roce 2007. Již během svého středoškolského studia získala řadu zkušeností na zahraničních školách. Nejdříve studovala rok v Austrálii a hned následující rok pro změnu v Rakousku. I na vysoké škole ve studijních výjezdech pokračovala. Během bakalářského studia strávila rok ve Velké Británii na University of Bath. Na magisterském stupni si Zuzana vybrala obor Finance a bankovnictví a vycestovala do Německa na univerzitu v Kostnici. Krom toho také stihla studium francouzštiny na Université de Nice Sophia-Antipolis. Nejen díky těmto zahraničním zkušenostem se Zuzana plynně domluví šesti světovými jazyky. Už během studií sbírala pracovní zkušenosti v BNP Paribas Asset Management, kde působila od roku 2002 na pozici analytičky a PR asistentky a po ukončení magisterského studia přešla do BNP Paribas Corporate and Investment Banking jako úvěrová analytička. V roce 2010 se přestěhovala spolu s manželem do Švédska, kde žije doposud a pracuje jako vedoucí teamu úvěrových analytiků v místní pobočce BNP Paribas Fortis. V současné době je na mateřské dovolené s druhým potomkem. Ve volném čase Zuzana ráda jezdí na kole, na snowboardu, bruslí a cestuje.

Kdybyste si měla vybrat nějaký předmět na IES, který byste si chtěla zopakovat, jaký by to byl a proč?

Matematiku s Oldřichem Johnem. Ukázal mi, že je možné se dívat na matematiku zcela jinak. Naučila jsem se přemýšlet strukturovaně, koncentrovat se a najít řešení prostřednictvím různých postupů. Kurs matematiky výrazně zlepšil mou schopnost uvažovat a pracovat ve stresu. To jsou věci, které jsou velmi užitečné a to nejen v práci, ale i v soukromém životě. A ta spokojenost poté, co jsem složila zkoušku, byla obrovská.

Žila a studovala jste v několika různých zemích: Velká Británie, Německo, Rakousko, Austrálie, nebo třeba Francie. Které studium bylo nejnáročnější a které byste vyzdvihla jako to nejdůležitější pro Vaši kariéru?

Myslím, že největší výzvou a to, co mi dalo nejvíc, byl můj roční pobyt v Austrálii. Byla to moje první zahraniční zkušenost. Bylo mi 15, doma na Slovensku jsem zanechala svou rodinu a přátele a přistála jsem na zeleném ostrově – v Tasmánii. Sotva jsem se domluvila anglicky.Byla jsem nejstarší z pěti dětí mé hostitelské rodiny, která žila na farmě. Setkala jsem se zcela jiným způsobem života, než jaký jsem znala. Ale rychle jsem se přizpůsobila, naučila jsem se jazyk a díky tomu získala mnoho přátel z celého světa. Domů jsem se vrátila jako zcela jiný člověk. Mnohem více otevřený, sebevědomý, kritický a dychtivý poznávat svět a dál cestovat.

Máte více jak desetiletou praxi v bankovnictví. Co Vás na tomto oboru nejvíc baví?

Rozhodně ta rozmanitost. Když lidé slyší slovo bankovnictví, představí si úředníka za přepážkou. Ale bankovnictví toho skrývá mnohem víc. Můžete pracovat na tisíci různých pozicích. Já si vybrala významnou mezinárodní banku, protože mi to umožnilo zkusit si práci v různých profesích a také žít v různých zemích. Začala jsem v asset managementu, pokračovala jako úvěrová analytička v korporátním a investičním bankovnictví a po mém návratu z mateřské se budu věnovat obchodu v rámci divize „global trade solutions“. Z mého pohledu je bankovnictví přitažlivé díky široké škále možností učit se nové věci, čelit výzvám a potkávat nové lidi.

Žijete s manželem, také absolventem IES, ve Švédsku. Proč jste si vybrali právě tuto zemi?

Znali jsme Švédsko už z dřívějších cest. Zamilovali jsme se do švédské přírody, jídla a životního stylu. Také jsem měla několik dobrých známých ze Švédska, které jsem potkala na předchozích studijních pobytech. Takže když jsme dostali příležitost přestěhovat se do Stockholmu, rozhodli jsme se hned.

Jak se Vám daří skloubit rodinu a práci? Máte dvě malé děti, druhé dokonce jen pár měsíců staré, plánujete „švédský model“ nebo „český model“ rodičovské dovolené?

Dá se říct, že Švédové úspěšně nalézají rovnováhu mezi rodinným a pracovním životem. Sociální systém je nastavený tak, že dává oběma rodičům stejnou možnost pečovat o dítě. Je běžné, že muži si berou minimálně 3 měsíce otcovské dovolené. Můj manžel si například vzal s naším prvním dítětem 6 měsíců rodičovské dovolené a s druhým si bude brát dokonce rok. Muži celkově hrají doma větší roli. Mění plenky, vodí děti na kroužky, vaří, uklízejí, nakupují… něco, co je bohužel stále ještě málo běžné mezi Čechy nebo Slováky. Máme se pořád v tomto ohledu od Švédů hodně co učit.
Naše děti také začínají chodit do školky zhruba v roce a půl. Systém předškolní péče přitom garantuje místo dětem od jednoho roku a péče o děti je skvělá, jeden učitel připadá na 3-5 dětí. Toto spolu s běžně nabízenou flexibilní pracovní dobou umožňuje pohodlně vyvážit kariéru a rodinný život.