Patrik Bauer se narodil v Žatci, poté žil v Českých Budějovicích a na IES studoval od roku 1996 do 2004, kdy ukončil doktorské studium. Během studia absolvoval také studijní pobyty na Università degli Studi di Siena v Itálii a Ludwig-Maximilians-Universität München v Německu. Po skončení studií nastoupil jako associate do BCG, kde strávil přes dva roky. Poré zahájil svou kariéru v RWE, kde doposud strávil velkou část svého pracovního života. Nejprve ve Východoslovenské energetice v Košicích jako ředitel sekce Energy Policy and Strategy of Regulation a následně jako ředitel Regulatory management and Corporate development. V roce 2011 přesídlil do Prahy a působil ve společnosti RWE EAST zprvu jako manažer, posléze jako ředitel Participation Management and Organisation Development. V rámci transformace RWE se přesunul do společnosti Innogy, tentokrát ve funkci manažera NWoW Programme. Současně během celé kariéry působil Patrik v několika dozorčích radách. Od roku 2018 pracoval jako NWoW Programme ředitel v Německu, a to až do letošního dubna, kdy nastoupil do společnosti T-Mobile a věnuje se „transformaci“.
Patrik je nadšenec do cestování, dobývání horských vrcholků, ale nově i do zahradničení a zpracovávání „darů“ zahrady.

Patriku, vy jste IES absolvoval, ale také zde také působíte jako pedagog. Jak vnímáte proměny institutu v čase? Co bylo za Vás (když jste studoval) z Vašeho pohledu lepší/horší a co se vám naopak víc líbí teď?

Nyní již jako pedagog nepůsobím, aktivně jsem učil pouze v době PhD studia. Co pořád velmi pozitivně vnímám je Alumni komunita, která je na IES opravdu silná. IES je, nejen pro mne, stále velmi prestižní školou. Vzhledem k počtu absolventů, tedy například ve srovnání s VŠE, mě vždy překvapuje, kolik absolventů z IES působí na vrcholných pozicích. Alumni síť je proto skvělým zdrojem kontaktů, jak pracovně, tak osobně, lidsky. Stále se snažím se do komunity zapojovat, i když spíše pasivní účastí na akcích, které pořádá Alumni výbor. Pravidelně se také vídám s řadou bývalých kolegů a spolužáků z IES.

Nedávno jste po mnoha letech strávených v Innogy odešel do společnosti T-Mobile. Co přesně máte na starosti jako transformation manager?

Ve společnosti Innogy (předtím RWE) jsem působil 15 let v různých zemích a na různých pozicích. Od „zdatného“ analytika jsem se brzy posunul k obecnému managmentu (vedení lidí) a k vyjednávání/stakeholder managmentu. Když se v rámci tzv. Energiewende (masivní změně fungování energetického sektoru) dostala RWE do poměrně svízelné situace s nejistou budoucností, měl jsem to štěstí, že jsem byl při vytváření změnových programů, které měly za účel transformovat velkou nadnárodní společnosti do formy, která je životaschopná i v nových podmínkách. A musím říci, že mne change managment nadchl. Zvláště poslední tři roky, kdy jsem koordinoval realizaci změnových programů v oblasti energetických sítí v cca 15 firmách v 6 zemích v Evropě byly velmi zajímavé. Ale po 15 letech mi přišlo zajímavé a osvěžující „jít dál“.

Co Vás motivovalo k takové kariérní změně? Přeci jen oblast telekomunikací je něco jiné než energetika?

Jak jsem už říkal, 15 let je celkem dlouhá doba a trochu jsem sám zatoužil po změně. Vzhledem k tomu, že mým oborem je momentálně hlavně change managment/transformace, tak není ta změna odvětví tak obrovská, přeci jen způsob práce, vedení lidí, jejich motivace, spolupráce a podobně jsou podobné. Zvláště pokud si uvědomíme, že v obou případech jde o zhruba stejně velké firmy, které jsou součástí nadnárodních německých korporací.

Odvětví a potřeby zákazníků jsou samozřejmě důležité a jsou středobodem transformačních aktivit. A tak je třeba se mnoho nových věcí učit. A musím říct, že je to osvěžující změna. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že v T-Mobile a Slovak Telekomu rozjíždíme tzv. agilní transformaci, mohu zde výborně zužitkovat své mnohaleté zkušenosti…

Velmi dlouho dobu jste působil v energetice, jak v českých, tak v zahraničních kancelářích. Co pro Vás byla největší výzva?

Do energetiky jsem přešel z poradenství a první velkou změnou bylo si nastavit udržitelný životní styl. Přeci jen těsně po privatizaci energetických firem a v teprve se rodícím právním a regulačním prostředí to znamenalo několik let trochu nestandardního fungování s potřebou značné flexibility… A hodně cestování… Po přesunu do Prahy a po práci zahrnující koordinace aktivit ve střední a východní Evropě bylo výzvou se zdokonalit v němčině na úroveň, abych byl schopen v tomto jazyce pracovat. Což se mi velmi hodilo i později, při přesunu do Německa. V rámci mého posunu z liniového řízení do change managmentu to bylo také hodně o změně způsobu práce, na tzv. „servant leadership“ a coaching.

Co se skrývá za zkratkou Vaší přechozí pozice NWoW? Kam tento business směřuje poslední dobou?

NWoW je zkratka pro New Way of Working. Jednalo se o celokoncernovou změnovou iniciativu s cílem zavedení moderních způsobů práce, založených na principu metodiky tzv. Lean a později Agile. Je to systém práce, který je v posledních letech v podstatě standardem ve většině firem.

Jste velký cestovatel, co byla Vaše největší cestovatelská výzva? Co je vaším cestovatelským snem, který jste ještě nezrealizoval?

Asi pořád je největší cesta ta z dob studií na IES – s batohem po zemi přes Rusko do Indie a přes Turecko po zemi zpět… Nádherná byla třeba Austrálie, velmi příjemně mne překvapil „road trip“ po západě USA… Z větších cest bych se ještě rád podíval intenzivněji do Jižní Ameriky, měl jsem to v plánu letos v zimě, ale pandemie koronaviru mé plány poněkud pozměnila. Na druhou stranu, protože už vím, že se dá dostat téměř kamkoli, si čím dál více užívám zajímavé destinace, které nejsou tak daleko. Moje srdcovka v Evropě je Švýcarsko. Ale nádherná je i Skandinávie. Itálie… A spoustu krásných míst má například i Německo…

Máte nějaký další koníček, který šel provozovat i v covidovém období lockdownů? Jak relaxujete?

Mým koníčkem jsou hory – v létě pěšky, v zimě na lyžích – ať už běžeckých, nebo skialpových… a horské kolo. Koníčkem je samozřejmě i rodina a děti - a je super, že s přibývajícími roky se tyto koníčky propojují. Jinak jsem po dlouhém období „městského života“ přesídlil na „venkov“. A to bylo v právě v době covidu super! Takže teď relaxuji i zahradničením a pracemi kolem domu… a musím říci, že příroda je fascinující. Vidět její každodenní proměny a vývoj je velmi uspokojující. A také jsem začal péct domácí chleba. Žitný, kváskový. A když si ráno sednete na terasu, ukrojíte si ten voňavý krajíc, na něj máslo a čerstvě natrhané bylinky…