Tomáš Paul pochází z Prahy. Magisterské studium na IES ukončil v roce 2014 a od téhož roku pracuje v České spořitelně. Nejprve jako procesní specialista, nyní jako analytik ALM. Kromě práce se však od svých šestnácti let věnuje netradičnímu sportu – curlingu. Během studií na IES pracoval jako curlingový instruktor a závodil. Úspěšně absolvoval dvě univerziády a za několik týdnů ho dokonce čeká start na olympijských hrách v Pekingu.
Ve volném čase se Tomáš rád věnuje zpěvu, je členem smíšeného pěveckého sboru Imbus.

Jak se zpětně díváte na studium na IES, co pro Vás bylo nejsložitější a co Vás bavilo nejvíce?

Studium na IES jsem si velmi užil. Když se na něj zpětně dívám, tak bych řekl, že skladba předmětů odpovídala tomu, co jsem se chtěl naučit. Část předmětů byla velmi technická, jako statistika, matematika a ekonometrie, a další se zaměřovala na ekonomii. Paradoxně složitější pro mě byly ekonomické předměty, naopak matematiku jsem si užíval a bral jsem ji spíš jako dobrou výzvu. Co jsem také velmi oceňoval bylo komornější prostředí, kdy jsme se de facto všichni v ročníku znali osobně, což velmi ulehčovalo spolupráci. A samozřejmě takovou tu společnou sounáležitost ve smyslu „my tu matematiku zdoláme“.

Tomáši, díky studiu na UK jste se zúčastnil i dvou univerziád, byl jste součástí nějakého školního týmu při Univerzitě Karlově, nebo jakým způsobem se člověk kvalifikuje pro takovou sportovní událost?

To je pravda, hned na té první se nám podařilo vyhrát bronzovou medaili. Univerzitní curlingové týmy na vysokých školách neexistují vzhledem k tomu, že curlerů v České republice je kolem pěti stovek. Najít pět hráčů z jedné univerzity je tedy docela problém. Z toho důvodu se reprezentace před každou univerziádou skládá z nejlepších hráčů studujících vysokou školu. Zároveň na univerziádě může startovat pouze deset zemí, takže je ještě potřeba být i vysoko v pořadí národů světové curlingové federace.

Jak jste se ke curlingu dostal? V kolika letech a proč právě ke curlingu?

Ke curlingu jsem se dostal poměrně pozdě, až v šestnácti letech. Vždy mě sport bavil a když můj spolužák na gymnáziu hledal spoluhráče do týmu, tak jsem si řekl, proč curling nezkusit. Samozřejmě ze začátku to byla hlavně zábava bez nějakých závratných cílů, ale jak jsem se postupně zlepšoval a začal pronikat do národních týmů, tak se cíle postupně zvyšovaly. Poslední čtyři roky byl už cíl jasný, kvalifikovat se na olympijské hry, což se nakonec podařilo.

Už více než 7 let pracujete v České spořitelně. Jak se sportovní dráha slučuje s pozicí na ALM?

Práce na plný úvazek se s curlingem zatím kombinovat dá, což je dáno mírou profesionalizace v curlingu. Postupně se ale čím dál více zemí vydává cestou plně profesionálních sportovců, takže bude těžší držet krok se světovou špičkou. Standardní sezona tedy vypadá tak, že chodím po práci na trénink a veškerou dovolenou čerpám na zahraniční turnaje, kterých absolvujeme přibližně patnáct za rok. Naštěstí mi v práci vycházejí maximálně vstříc a můžu čerpat dovolenou, kdy potřebuji, případně i neplacené volno.

Čím konkrétně se na ALM zabýváte? Jak byste popsal svůj pracovní den? Spíše rutina, nebo pořád něco nového?

Naše oddělení se zabývá především řízením úrokového a likviditního rizika České spořitelny. Provádíme analýzy vývoje úrokového výnosu dle různých scénářů a na základě těchto analýz vstupujeme na finanční trh, tak abychom maximalizovali v dlouhodobém horizontu úrokový výnos. Já se nejvíce věnuji metodice a fungování systému funds transfer pricing, ale zároveň mám na starosti i analýzu úrokové pozice některých dceřiných společností.

V rámci pracovního dne se nevyhnete rutině, ale především v posledních dvou letech není o nové podněty nouze, ať už se jedná o situaci kolem covidu, nebo kolem velkých změn v nastavení úrokových sazeb z dílny ČNB. Takže bych řekl, že je to s tou rutinou tak půl na půl.

Jaké jsou Vaše další plány, sportovní i pracovní? Můžete prozradit, nebo raději nebudete předbíhat?

Aktuálně jsou veškeré moje myšlenky upřené na přípravu na olympijské hry, zároveň máme poslední dobou docela dost mediálních povinností, na které jsme nebyli zvyklí, takže na přemýšlení o nějakých dlouhodobějších plánech, ať už v práci nebo ve sportu, moc času není. Rádi bychom se umístili kolem pátého až sedmého místa z deseti týmů. Co se týká práce, tak tam je to spíše finišování a předávka povinností kolegům, jelikož od Vánoc mě čeká kvůli olympiádě dvouměsíční volno.